Dubaj (Dubai)
Doklady o námořním obchodu pocházejí již z doby kolem roku 6000 př. n. l. Většina místních osad obchodovala při pobřeží Perského zálivu a s Persií. Hlavními vývozními artikly byly perly, sušené ryby, datle a sůl. Texty z Mezopotámie se zmiňují o Maganu (dnešní SAE a Omán), kde se v pohoří Hadžar od rané doby bronzové (3000 př. n. l.) těžila a tavila měděná ruda. Měděné ingoty se pravděpodobně na oslech transportovaly do přístavů u Indického oceánu.
Prosperujícím obchodním přístavem, o kterém se zmiňují i historické texty, byl Džulfár (dnešní Ras al-Chajma).
V roce 1507 Portugalci ve snaze ovládnout obchod s kořením a perlami dobyli Hormuzskou úžinu, Maskat, dnešní Bahrajn, Džulfár a další města v regionu. Své zájmy se zde snažila prosadit i Osmanská říše a Peršané, později Dánové a Britové.
První historické zmínky o Dubaji pocházejí z roku 1800. Tehdejší osada s pevností byla stále považována za ománskou výspu. Dubaj i ostatní šejcháty byly pouhým seskupením kmenů a nebyly nikterak zorganizovány. Významné změny přineslo prosazování britských obchodních zájmů v oblasti. Šlo zejména o aktivity Východoindické společnosti, která otevírala nové trasy do přístavů v Perském zálivu a následně i dále do Indie. Po první sérii mírových smluv podepsaných mezi lokálními šejky a Británií v roce 1820 se území začalo označovat jako Smluvní Omán.
První koncesi na těžbu ropy podepsal dubajský šejk Sacíd bin Maktúm s Brity v roce 1937.
V roce 1952 byla vytvořena Rada Smluvního Ománu, které předsedal britský konzul a od roku 1965 šejk Saqr bin Muhammad al-Qásimí z Ras al-Chajma. Vládcové jednotlivých šejchátů se scházeli dvakrát ročně, iniciovali vzájemnou spolupráci a pracovali na schématech rozvoje zejména v oblasti zdravotní péče a vzdělání. V roce 1968 Velká Británie oznámila, že roku 1971 plánuje odchod z regionu. Dne 18. 2. 1968 se sešli vládce Abú Zabí šejk Zájed bin Sultán al-Nahján a vládce Dubaje šejk Rášid bin Sacíd al-Maktúm. Na další schůzku, která se konala o týden později, byli přizváni zástupci ostatních regionů a také čelní představitelé Kataru a Bahrajnu. Byla vytvořena Unie arabských emirátů, ze které ale státy Bahrajn a Katar nakonec odstoupily a vyhlásily nezávislost. 2. prosince 1971 byla založena federace šesti států (Abú Zabí, Dubaj, Šardža, Adžmán, Fudžajra, Umm al-Quwajn), ke které se přidal 10. 2. 1972 Ras al-Chajma.
Mapa - Dubaj (Dubai)
Mapa
Státní území - Spojené arabské emiráty
Vlajka Spojených arabských emirátů |
Bohatství státu spočívá v přírodních zdrojích. SAE mají šesté největší zásoby ropy na světě a sedmé největší zásoby zemního plynu. Přesto se vláda, již od časů otce zakladatele Zajd bin Sultána Ál Nahjána, spoléhá zdaleka nejméně ze všech států Perského zálivu na ropu a plyn – zaměřuje se i na cestovní ruch a služby, hodně investic jde do zdravotnictví, vzdělávání a infrastruktury. Vláda Spojených arabských emirátů nevybírá od svých občanů daň z příjmu, tu platí jen právnické osoby. V roce 2018 byla zavedena daň z přidané hodnoty ve výši 5 %.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
AED | Dirham Spojených arabských emirátů (United Arab Emirates dirham) | دإ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
EN | Angličtina (English language) |
AR | Arabština (Arabic language) |
HI | Hindština (Hindi) |
FA | Perština (Persian language) |
UR | Urdština (Urdu) |