Černá Hora (černohorsky Црна Гора/Crna Gora, a dalšími západními jazyky Montenegro) je stát v jihovýchodní Evropě. Leží na Balkáně, na severu sousedí s Bosnou a Hercegovinou, na severovýchodě se Srbskem, na východě s Kosovem, na jihovýchodě s Albánií, na severozápadě s Chorvatskem a na západě s Jaderským mořem, její pobřeží měří 293,5 km. Podgorica, hlavní a největší město, zabírá 10,4 % území Černé Hory o rozloze 13 812 km² a žije v ní (včetně aglomerace) zhruba 30 % z celkového počtu 621 000 obyvatel. Cetinje je bývalé královské hlavní město (černohorsky prijestonica) Černé Hory a sídlí v něm několik státních institucí, včetně oficiálního sídla černohorského prezidenta.
V období raného středověku se na území dnešní Černé Hory nacházela tři knížectví: Duklja, které zhruba odpovídá jižní polovině, Travunia na západě a vlastní Rascia na severu. Ve 14. a 15. století vzniklo knížectví Zeta. Od konce 14. století do konce 18. století byly velké části jižní Černé Hory pod vládou Benátské republiky a byly začleněny do Benátské Albánie. Název Černá Hora byl poprvé použit pro označení země na konci 15. století. Poté, co se dostala pod nadvládu Osmanské říše, získala Černá Hora v roce 1696 pod vládou dynastie Petrovićů-Njegošů polosamostatnost, nejprve jako teokracie a později jako světské knížectví. Nezávislost Černé Hory byla uznána velmocemi na Berlínském kongresu v roce 1878. V roce 1910 se země stala královstvím.
