Severní Irsko (Northern Ireland)
Severní Irsko je tvořeno šesti z devíti hrabství historické provincie Ulster a je tak někdy nepřesně označováno. Označení „Severní Irsko“ je ostatně geograficky také nepřesné, protože nejsevernější místo ostrova Irsko se nachází mimo toto území.
Severní Irsko vzniklo 3. května 1921 oddělením části ostrova, kde většinu obyvatel tvořili potomci britských kolonistů, kteří si přáli zůstat součástí britského království, zatímco zastánci samostatného Irska (1922) tvořili menšinu. Napětí mezi různými skupinami, které lze zjednodušeně rozdělit na probritské protestanty (loajalisté, unionisté) a na proirské katolíky (republikáni, nacionalisté), vyústilo ve vleklý severoirský konflikt. Násilnosti a terorismus v zásadě ukončila až Velkopáteční dohoda z roku 1998, ale křehkost tohoto smíru se opět projevila ve sporech o irskou (resp. irsko-britskou) hranici, která se po brexitu stala vnější hranicí Evropské unie.
Stejně jako ostatní Irsko byla i tato oblast obývána od starověku Kelty. Ti se v 5. století začali stěhovat do severních oblastí Británie, kde založili svá království, která posléze ovládla celé dnešní území Skotska i další oblasti. V období 9.–11. století Irsko silně zpustošily vikinské nájezdy, ty ale na rozdíl od Anglie nikdy nepřešly v nějaké významné osídlení ostrova.
Od 12. století byla především oblast na severovýchodě ostrova pod vlivem Anglie, sem také od 16. století směřovala silná imigrace anglických, a především skotských presbyteriánů, kteří získali postupně ve čtyřech hrabstvích (Antrim, Armagh, Down a Londonderry) většinu a ve dvou dalších silnou menšinu (Tyrone a Fermanagh); pouze ve třech zbývajících hrabstvích provincie Ulster (Cavan, Donegal a Monaghan) měli nakonec většinu irští katolíci. Unionisté (tedy stoupenci unie s vlastní Británií) pak odmítali autonomii Irska, resp. jeho nezávislost, o níž usilovala většina Irů.
Území bylo Brity postupně ovládnuto. Zákonem o unii z roku 1800 došlo ke spojení Království Velké Británie s Irským královstvím pod novým názvem Spojené království Velké Británie a Irska.
Po úspěchu ve volbách v roce 1918 vytvořila strana Sinn Féin vlastní irský parlament Dáil Éireann, který v lednu 1919 vyhlásil nezávislou Irskou republiku. Následovala v letech 1919–1921 irská válka za nezávislost, během které došlo britským zákonem z roku 1920 k rozdělení Irska na Severní a Jižní. Mírová anglo-irská dohoda byla podepsána až po mnohaměsíčních jednáních 6. prosince 1921. Na základě dohody byl 6. prosince 1922 vyhlášen Irský svobodný stát, který Severní Irsko hned následující den 7. prosince 1922 z rozhodnutí severoirského parlamentu opustilo.
Severní Irsko tak zůstalo součástí království, které získalo nový oficiální název Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Vláda Irska to oficiálně nikdy neuznala (pouze de facto roku 1985). Dodnes tu panuje složitá společenská situace, kterou eskalovaly militantní teroristické skupiny z obou táborů, a teprve roku 1994, resp. 1998 bylo podpisem Belfastské smlouvy („Velkopáteční dohoda“) vyhlášeno příměří (oběma stranami ovšem porušované).
Otázka Severního Irska se znovu dostala do popředí po referendu o brexitu v roce 2016. Díky volnému pohybu uvnitř EU byl Irský ostrov prakticky sjednocený; vytvoření „tvrdé“ hranice mezi unijním Irskem a neunijním Severním Irskem by bylo porušením Belfastské dohody a nepřijatelné pro irské nacionalisty. V rámci brexitových vyjednávání byl proto domluven Protokol, který Severní Irsko zavazuje dodržovat některé předpisy EU, aby mohlo zůstat součástí Evropského jednotného trhu a zachovat „neviditelnou“ hranici s Irskem. Toto řešení však naopak nevyhovuje unionistům, protože zemi částečně podřizuje EU a vytváří faktickou hranici mezi ní a zbytkem království.
Mapa - Severní Irsko (Northern Ireland)
Mapa
Státní území - Spojené království
Vlajka Spojeného království |
Významné kultury vznikaly na území dnešní Británie od neolitu. Důkazem je monument Stonehenge v jižní Anglii. Ve 4. století před n. l. přišli do země Keltové. V 1. století n. l. velkou část země ovládla Římská říše a zřídila zde svou provincii zvanou Britannia, která existovala do 5. století. Poté se země zmocnily germánské kmeny zvané souhrnně Anglosasové, kteří od 8. století čelili nájezdům Vikingů. Anglosasové pak podlehli Normanům, potomkům Vikingů, Franků a pořímštěných Galů ze severu Francie. Jejich invaze vedená Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandským vévodstvím. Asi o sto let později tím byl umožněn vznik anjouovské říše dynastie Plantagenetů na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii postupně ztratili, podařilo se jim však ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. Tudor roku 1534 uvedl na Britské ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy zákony o unii spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) a osamostatnění Spojených států sice Velkou Británii oslabily, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i Irská republika.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
GBP | Libra šterlinků (Pound sterling) | £ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
EN | Angličtina (English language) |
CY | Velština (Welsh language) |