Mapa - Slovenske Konjice

Slovenske Konjice nebo též pouze Konjice jsou město a středisko stejnojmenné občiny ve Slovinsku v Savinjském regionu. Nachází se asi 23 km severovýchodně od Celje. V roce 2011 zde žilo 5 094 obyvatel, v občině žilo k témuž roku 14 452 obyvatel. Městem protéká řeka Dravinja.

Hrad na vedutě z roku1680 Území bylo podle archeologických nálezů osídleno již před třemi tisíci lety, na významu nabylo po příchodu Keltů, jejichž kmen byl nazýván Tavriskové a koncem 2. století se usadili na návrší Brinjeva Gora, odkud pocházejí archeologické nálezy. Širší oblast byla součástí království Noricum, které bylo kolem roku 15 př. n. l. připojeno k římskému státu. Keltové pravděpodobně vstoupili do jejich služeb, přejímali jejich hospodářské a společenské principy a splynuli s nimi, jak dosvědčují nápisy s keltskými jmény (např. náhrobní deska z lokality Radana vas, Kovaški Vrh, Koritno, Skomarje a Hudinja). Císař Claudius (41–54 n. l.) pověřil vládou v provincii Noricum Celeia (Municipium Claudia Celeia) svého prefekta. Římané postavili silnice, spojující oblast s Itálií a Podunajím (Panonií). Slované přišli v 6. století, z roku 1146 pochází první písemná zpráva o kostele sv. Jiří, z listiny patriarchy Pelegrina. Hrad byl postaven během 12. století, aby chránil dálkovou cestu a stezku ke klášteru kartuziánů v Žiči (německy Seiz). Hrad patří k nejstarším ve Slovinsku, rytíři z Konjic se podle pramenů objevili roku 1165 nebo 1175, kdy byl Liupold Konjišský zástupcem markraběte Otakara III. Štýrského, který klášter založil jako první kartouzu ve Štýrské marce a na slovanském území. V roce 1234 je hrad nazýván castrum Gonuvviz. O církevní správě Akvilejského patriarchátu se v 15. století v souvislosti se zdejším kostelem sv. Jiří zmínil furlánský humanista Paolo Santonino.

V letech 1597–1671 vlastnil hrad štýrský hraběcí rod Tattenbachů, poslední Hans Erasmus von Tattenbach (1630-1671) patřil k vůdcům protihabsburského Wesselényiho spiknutí a skončil na popravišti. Při březnové revoluci roku 1848 se ve městě zorganizovali národní obrozenci.

Ve 2. světové válce nacisté v blízkosti města zřídili koncentrační tábor Sterntal (slovinsky Šterntal nebo Strnišče), ve kterém bylo vězněno osm až dvanáct tisíc osob, zaměstnaných v blízké továrně na zpracování hliníku. Tábor byl osvobozen teprve v říjnu roku 1945 po intervenci mezinárodního Červeného kříže. Od května do října 1945 tam zemřelo kolem čtyř tisíc vězňů na úplavici, přesné údaje chybí.