Afrikánština

Afrikánština
Afrikánština je západogermánský jazyk, který se používá v Jižní Africe, Namibii a v menší míře v Botswaně, Zambii a Zimbabwe. Vyvinul se z nářečí nizozemštiny, konkrétně z oblasti Holandska. Mluví jím nizozemští osadníci v Jižní Africe, kde se v průběhu 18. století postupně začala rozvíjet jeho zvláštní charakteristika. Jedná se tedy o dceřiný jazyk nizozemštiny.

Ačkoli afrikánština přijímala slova z jiných jazyků, včetně němčiny a kojsanských jazyků, odhaduje se, že 90 až 95 % slovní zásoby afrikánštiny je nizozemského původu. Rozdíly s nizozemštinou proto často spočívají v analytické morfologii a gramatice afrikánštiny a v hláskování, které vyjadřuje výslovnost afrikánštiny spíše než standardní nizozemštinu. Mezi těmito dvěma jazyky existuje velká míra vzájemné srozumitelnosti, zejména v písemné formě.

S přibližně sedmi miliony rodilými mluvčími v Jihoafrické republice (asi 13,5 % populace), je třetím nejrozšířenějším jazykem v zemi. Odhady celkového počtu mluvčích afrikánštiny se pohybují mezi 15 a 23 miliony. Má nejširší geografické a rasové rozložení ze všech 11 úředních jazyků JAR, je široce používána a chápe se jako druhý nebo třetí jazyk. Je to většinový jazyk západní poloviny Jižní Afriky - provincie Severní a Západní Kapsko - a první jazyk 75,8 % barevných Jihoafričanů (4,8 milionu lidí), 60,8 % bílých Jihoafričanů (2,7 milionu); 4,6 % asijských Jihoafričanů (58 000 lidí) a 1,5 % černých Jihoafričanů (600 000 lidí).

Afrikánština vznikla z jazyka nizozemských osadníků, kteří přišli do jižní Afriky v 17. století. Dále se už vyvíjela odděleně od nizozemštiny, byla ovlivňována angličtinou, němčinou, francouzštinou, portugalštinou, okolními africkými jazyky (zejména kojsanskými), ale i jazyky přistěhovalců z dalších tehdejších nizozemských kolonií v Indonésii a Malajsii.

Nejstarší známý afrikánský text byl zapsán arabským písmem, protože byl určen malajským muslimským přistěhovalcům v Kapském Městě.

Ve druhé polovině 19. století byl zahájen proces standardizace afrikánštiny jako samostatného spisovného jazyka. Teprve roku 1925 byla však prohlášena druhým úředním jazykem Jihoafrické republiky (vedle angličtiny).

Státní území
  • Jihoafrická republika
    Jihoafrická republika (někdy také Republika Jižní Afrika), zkratkou JAR, zkráceným názvem Jižní Afrika, je nejjižnější zemí Afriky. S více než 60 miliony obyvateli je 24. nejlidnatější zemí světa a rozkládá se na ploše 1 221 037 kilometrů čtverečních. Jižní Afrika má tři hlavní města: Pretorii, kde sídlí výkonná moc, Bloemfontein (justice) a Kapské Město, kde sídlí moc zákonodárná. Největším městem je Johannesburg. Asi 80 % Jihoafričanů je černošského původu, rozdělených mezi různé etnické skupiny mluvící různými africkými jazyky. Zbývající populaci tvoří největší africké komunity evropských, asijských a mnohonárodních předků – je zemí s nejvyšším podílem bílého a asiatského obyvatelstva v Africe.

    Na jihu je ohraničena 2 798 kilometry pobřeží táhnoucí se podél jižního Atlantiku a Indického oceánu; její severní sousedi jsou Namibie, Botswana a Zimbabwe, východní a severovýchodní pak Mosambik a Svazijsko. Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho. Je to nejjižnější země na pevnině Starého světa či východní polokoule a nejlidnatější země ležící zcela jižně od rovníku.
  • Namibie
    Namibie, plným názvem Namibijská republika, je republika na západním pobřeží jižní Afriky. Na severu sousedí s Angolou, na severovýchodě se Zambií, na východě s Botswanou a na jihu s Jihoafrickou republikou. Na západě ji omývají vody Atlantského oceánu. Má rozlohu 824 292 km² a přes 2,2 miliónů obyvatel, což představuje nejmenší hustotu zalidnění v Africe (2,6 ob./km2). Hlavním městem země je město Windhoek, kde žije kolem 320 tis. obyvatel. Namibie (dříve Německá jihozápadní Afrika) získala nezávislost v roce 1990 jako jedna z posledních afrických zemí, a to od Jihoafrické republiky, která ji pod názvem Jihozápadní Afrika přechodně spravovala. Je jednou ze čtyř zemí světa, kde lze jít z jednoho bodu do tří jiných zemí, tzv. čtyřmezí.

    Německý kostel a památník kolonistům ve městě Windhoek Původními obyvateli území byli Damarové a Sanové. Na konci 15. století se na dnešním území Namibie vylodili Portugalci, ze severu přišly kmeny Ovambů, Hererů a Namů. Hererové s Namy a dalšími kmeny začali vést boje o půdu. Situaci vzájemných sporů využili Němci k obsazování země. V roce 1883 získal německý obchodník A. Lüderitz od Namů zátoku (dnes pojmenovanou) Lüderitz Bay. Angličané v té době již měli v držení Velrybí zátoku. Na zakoupeném území v okolí dnešního města Lüderitz (celkem 40 000 km2) Němci v roce 1884 vyhlásili protektorát. V roce 1894 byl zlomen odboj Hotentotských kmenů a Němci začali s intenzívním osidlováním.