Jazyk - Arabština

Jazyk  >  Arabština

Arabština

Arabština (:, al-Lughat Al-Arabíja) je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik – arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný a čtený jako [dž], se v Egyptě vyslovuje [g], ale píše se pořád stejně).

Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6. – 7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.

Příklady slov, které byly převzaty z arabštiny: kafe, žirafa, cukr, alkohol, sirup, algebra, gazela, sofa, ghúl, admirál.

Státní území

Alžírsko

Alžírsko (arabsky الجزائر ; Alžírská demokratická a lidová republika) je největší stát Afriky, který leží na severu Afriky a má 998 km dlouhé pobřeží Středozemního moře. Na severovýchodě hraničí s Tuniskem (965 km), na východě s Libyí (982 km), na jihu s Nigerem (956 km), na jihozápadě s Mali (1376 km), na jihozápadě s Mauritánií (463 km) a na západě se Západní Saharou (42 km) a s Marokem (1559 km).


Džibutsko

Džibutsko je stát v Africe. Jeho sousedy jsou Eritrea na severu, Etiopie na západě a jihu a Somálsko na jihovýchodě. Je to jedna z nejmenších zemí Afriky ležící ve východní části kontinentu ve strategické poloze při průlivu Bab-al-Mandab spojujícím Rudé moře s Adenským zálivem Indického oceánu.

Dvě hlavní džibutské etnické skupiny hovoří hamitskými jazyky afarštinou a somálštinou a mají společné náboženství, kterým je islám. Sever obývají danakilští Afarové, etnikum obývající oblast od 3. století, na jihu převládají Issové, pozdější přistěhovalci ze Somálska. Ve druhé polovině 1. tisíciletí bylo strategicky významné území dnešního Džibutska ovládnuto Araby, díky nimž přijala země islám, později se však stalo součástí Osmanské říše, ale skutečný vliv měl v oblasti Zanzibarský sultanát, který provozoval zejména obchod s otroky.

Eritrea

Eritrea (tigrajsky ኤርትራ, Ertra), plným názvem Stát Eritrea (tigrajsky ሃግሬ ኤርትራ, Hagara Ertra), je stát na pobřeží Rudého moře v oblasti Afrického rohu ve východní Africe. Na západě sousedí se Súdánem, na jihu s Etiopií a na východě s Džibutskem. K roku 2009 měla 5 073 000 obyvatel. Hlavním městem je Asmara. Úřední jazyk Eritrea oficiálně nemá, v praxi se užívají tigrajština, arabština a angličtina. Dalším jazykem, kterým mluví více než 50 % obyvatel, je italština.

Počátky Eritreje spadají do období kolem roku 1000 př. n. l., kdy se na jejím území usadily semitské národy. Zhruba od 3. století př. n. l. se v oblasti Eritreje rozkládala aksumská říše, jejíž vládci přijali po roce 325 křesťanství. Úpadek obchodu a muslimská expanze zavinily izolaci Aksúmu od okolního světa a rozklad vlády na pobřeží. To později částečně osídlili Arabové, s nimiž se zde rozšířil islám. Aksumská a později etiopská moc nebyla v Eritreji příliš silná. Od 16. století zde drželi pobřežní města Osmané, po nich Egypťané, Britové a nakonec Italové, kteří zde roku 1890 oficiálně vyhlásili kolonii Eritreu. Za italské vlády došlo k rozvoji infrastruktury a k modernizaci společnosti. Po druhé světové válce připadla Eritrea Etiopii, proti jejíž nadvládě vedlo několik eritrejských ozbrojených skupin od 60. let válku. Ta byla úspěšně završena roku 1993, kdy Eritrea získala nezávislost. V Eritreji nyní panuje diktátorský režim vedený Lidovou stranou za demokracii a spravedlnost, v jejímž čele stojí prezident Isaias Afwerki. Silnou pozici má v zemi armáda.

Komory

Komory, oficiálně Komorský svaz (francouzsky Union des Comores, arabsky اتحاد القمر ), (do roku 2002 Islámská federativní republika Komory) je ostrovní federativní republika v Indickém oceánu, ležící na severním konci Mosambického průlivu mezi Mosambikem a Madagaskarem nedaleko pobřeží východní Afriky. Stát se rozkládá na třech ze čtyř hlavních ostrovů vulkanických Komorských ostrovů, jimiž jsou Ngazidja, Nzwani a Mwali (známější pod francouzskými názvy Grande Comore, Anjouan, resp. Mohéli). Součástí státu není čtvrtý ostrov Mahoré (Mayotte), jehož území si Komory nárokují, nicméně jeho obyvatelé v referendech konaných v letech 1974 a 1976 opakovaně hlasovali pro setrvání ve svazku s Francií. Po konání referend se otázka Mayotte dostala do pozadí, vláda dala přednost řešení naléhavějších otázek jako vytvoření životaschopné ekonomiky. Obyvatelé Mayotte začali maximálně využívat svého svazku s Francií a v období 80. a 90. let nahradila Francie Jihoafrickou republiku ve svém významu pro ekonomiku a politický život ostrova. Název ostrovů pochází z arabského „al-qamar“, znamenajícího „měsíc“ nebo „bělost“. Pojmem al Qamar ale původně arabští geografové označovali Madagaskar. Symbol měsíce je i součástí státní vlajky. Na vlajce jsou dále 4 hvězdy symbolizující 4 ostrovy souostroví a jména Alláh a Mohamed.

Úředními jazyky jsou komorština (Shikomor, bantuský jazyk), arabština a francouzština. Komory jsou členem OSN, Africké unie, Frankofonie, Organizace islámské konference, Arabské ligy a Komise Indického oceánu a dalších mezinárodních organizací.

Libye

Libye je stát v severní Africe u Středozemního moře. Jejími sousedy jsou Egypt, Súdán, Čad, Niger, Alžírsko a Tunisko. Jméno státu má původ ve starořeckém mýtu o Libyi. V roce 2011 zde proběhla občanská válka mezi stoupenci Kaddáfího džamáhíríje a povstalci zastupovanými Národní přechodnou radou a podporovanými NATO. Válka skončila vítězstvím povstalců.


Maroko

Maroko, oficiálně Marocké království (, al-Maghrib, francouzsky Maroc, berbersky ⵜⴰⴳⵍⴷⵉⵜ ⵏ ⵍⵎⵖⵔⵉⴱ), je stát v oblasti Maghrebu na nejzazším severozápadě Afriky. Jeho sousedy jsou na východě Alžírsko, na jihu Západní Sahara a na severu dvě malé španělské exklávy Ceuta a Melilla.


Mauritánie

Mauritánie nebo též Mauretánie je islámská prezidentská republika, která se nachází na západním pobřeží Afriky. Na ploše 1 mil. km² žijí 3 miliony lidí. Prezident Maavíja uld Sídí Ahmed Tajá, který stál v čele státu od roku 1982, byl 3. srpna 2005 sesazen vojenským převratem. Po přechodném období vlády plukovníka Alího Uld Mohammeda Fála jej nahradil demokraticky zvolený prezident Sídí Uld Abdalláh, který byl zajat při vojenském převratu dne 6. srpna 2008.

Od 8. století byla součástí Ghanské říše. Tu v roce 1076 dobyli berberští Almorávidé a založili zde rozsáhlou říši, zasahující až do Španělska. Almoravidovská říše se rozpadla v roce 1147 a jih se stal součástí říše Mali. Sever byl pod silným vlivem arabského Maroka. Ve válce Šar Bubu (1644 až 1677) získali arabští beduíni kmene Banu Maqtil původem z Jemenu po porážce Berberů zbytek území. V oblasti vznikl kastovní systém na jehož vrcholu stály arabské válečnické kmeny. Postupně došlo k arabizaci Berberů a černošského obyvatelstva v oázách tzv. Haratinů. Od 15. století byla Mauritánie častým cílem evropských obchodníků (Portugalci, Španělé, Angličané, Nizozemci a hlavně Francouzi). V 16. a 17. století se na jihu Mauritánie ustavily emiráty Trarza, Brakna a Tagant. Roku 1740 vznikl na severu emirát Adrar. Jména všech těchto někdejších emirátů nesou 4 ze 13 moderních mauritánských regionů.

Sjednocená arabská republika

Sjednocená arabská republika (SAR, arab. الجمهورية العربية المتحدة, al-Gumhūrīyah al-‘Arabīyah al-Muttaḥidah) byl název krátkodobého federativního státu zformovaného unií Egypta a Sýrie (Jemenské království připojení nerealizovalo) v roce 1958. Po vystoupení Sýrie z unie v roce 1961 si tento název ponechal Egypt až do roku 1971, kdy se přejmenoval na Egyptskou arabskou republiku.


Somálsko

Somálsko (somálsky Soomaaliya, arabsky الصومال – aṣ-Ṣūmāl; úředně Somálská federativní republika) je východoafrická země na Somálském poloostrově zvaném Africký roh. Sousedními státy jsou Etiopie na západě, Džibutsko na severozápadě a Keňa na jihozápadě. Z východu zemi omývá Indický oceán a ze severu Adenský záliv.


Súdán

Súdán, oficiálně Republika Súdán (Džumhúrijat as-Súdan), je stát na severovýchodě Afriky, nacházející se na jih od Sahary částečně v oblasti Sahelu. Hraničí s Egyptem na severu; s Libyí, Čadem a Středoafrickou republikou na západě; Jižním Súdánem na jihu a s Etiopií, Eritreou a Rudým mořem na východě.

V Súdánu žije 40 milionů lidí (k roku 2018) a zaujímá celkovou rozlohu 2 505 810 kilometrů čtverečních. Do 9. července 2011, kdy se osamostatnil Jižní Súdán, byl největším státem kontinentu, nyní je třetí za Alžírskem a Demokratickou republikou Kongo.

Tanzanie

Tanzanie je stát na východním pobřeží střední Afriky. Vznikla v roce 1964 sloučením dvou původně nezávislých států Tanganiky, ležící u stejnojmenného jezera, a Zanzibaru. Na severovýchodě s ní sousedí Keňa, na severu Uganda, na severozápadě Rwanda a Burundi, na západě Demokratická republika Kongo, na jihozápadě Zambie a Malawi a na jihu Mosambik.

V letech 1885–1919 bylo území německou kolonií pod názvem Německá východní Afrika. Dřívější oficiální anglický název země byl United Republic of Tanganyika and Zanzibar. Ten se později změnil na United Republic of Tanzania. Název Tanzanie je odvozen z názvů obou zakladatelských států. Ty se sloučily v šedesátých letech po získání nezávislosti na Velké Británii.

Tunisko

Tunisko (oficiálně Tuniská republika) je stát v severní Africe. Jeho název je odvozen od pojmenování hlavního města Tunisu. Na rozloze 163 610 km² žije v roce 2018 přes 11,5 milionu lidí.

Tunisko bylo osídleno Féničany ve 12. století př. n. l. V 6.–5. století př. n. l. velký městský stát Kartágo (odvozeno z fénického názvu pro „Nové město“) ovládal většinu západního Středomoří. Tři punské války mezi Římem a Kartágem (druhá byla nejslavnější, vedená římským vojevůdcem Scipionem Africanem proti Hannibalovi) vedly ke kompletnímu zničení Kartága v roce 146 př. n. l. S výjimkou období let 439–533 n. l., kdy území dobyli Vandalové, bylo Kartágo částí římského impéria, než ho zabrali Arabové (648–669 n. l.). Vládly zde různé arabské a berberské dynastie, následované Turky, kteří zabrali toto území v letech 1570–1574 a do 19. století z něj učinili součást Osmanské říše. Koncem 16. století zde byly základny pirátů. Francouzští vojáci obsadili zemi v roce 1881 a tuniský bej podepsal smlouvu ustanovující francouzský protektorát. Během druhé světové války zde mezi roky 1942 a 1943 probíhaly těžké boje mezi Spojenci a mocnostmi Osy. Ty skončily drtivou porážkou Německa a Itálie.

Uganda

Uganda je prezidentská republika, nacházející se ve východní Africe, která hraničí s Keňou na východě, s Jižním Súdánem na severu, s Demokratickou republikou Kongo na západě, se Rwandou na jihozápadě a s Tanzanií na jihu. Součástí Ugandy je i nezanedbatelná část Viktoriina jezera, kterým také procházejí hranice s Keňou a Tanzanií. Uganda má rozlohu 241 548 km² a žije zde 40 milionů lidí (2017); patří mezi nejhustěji zalidněné země Afriky a počet obyvatel nadále rychle roste. Název země je odvozen z názvu tradičního království Buganda, jehož součástí je jižní část země včetně hlavního města Kampaly.

O dějinách Ugandy před příchodem Arabů a Evropanů v polovině 19. století se toho ví málo, ale jisté je, že se zde lidé usadili nejpozději v prvním tisíciletí př.n.l.

Západní Sahara

Západní Sahara (arabsky الصحراء الغربية, berbersky Taneẓṛuft Tutrimt, španělsky Sáhara Occidental) je sporné území v Africe. Na severu sousedí s marockou provincií Tarfaya, na severovýchodě s Alžírskem a na jihu a jihovýchodě s Mauritánií. Atlantický oceán omývá západní pobřeží, od něhož ve vzdálenosti 100 km leží ostrov Fuerteventura, součást souostroví Kanárské ostrovy.

Země je z větší části spravována Marokem, které ji považuje za integrální součást svého území. Zhruba 20 % rozlohy země je pod kontrolou osvobozeneckého hnutí Polisario, které celé území Západní Sahary považuje za Saharskou arabskou demokratickou republiku.

Čad

Čad (arabsky: تشاد – Tšād; francouzsky: Tchad), oficiálně Čadská republika je vnitrozemský stát ležící v oblasti Sahary a Sahelu ve střední Africe. Jeho sousedy jsou Libye (sever), Súdán (východ), Středoafrická republika (jih), Kamerun (jihozápad), Nigérie (krátký úsek přes Čadské jezero) a Niger (západ). Úředními jazyky jsou arabština a francouzština, mírnou většinu obyvatel tvoří muslimové. Název státu je odvozen od Čadského jezera, které na jeho území svou značnou částí zasahuje.


Bahrajn

Bahrajn, oficiálním názvem Bahrajnské království (, Mamlákat al-Bahrajn), je ostrovní stát v jižní části Perského zálivu, vůbec nejmenší stát v této oblasti. Nejbližšími sousedy jsou na západě Saúdská Arábie a na jihovýchodě Katar. S pevninou (Saúdskou Arábií) je Bahrajn spojen 25 km dlouhou Cestou krále Fahda. Stát se skládá z hlavního stejnojmenného ostrova a dalších 32 menších ostrovů, včetně přilehlého mořského území.

V letech 1973–75 a opět od r. 2002 je země konstituční monarchií; od téhož roku zajišťuje nová ústava politická práva i ženám. Hospodářsky Bahrajn závisí na těžbě a zpracování ropy, finančnictví a lovu perel.

Izrael

Izrael (, Jisra'el; : , Isrá'íl), oficiálně Stát Izrael (hebrejsky , ; arabsky , Daulat Isrá'íl), je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie, kde leží při východním pobřeží Středozemního moře. Na severu sousedí s Libanonem, na severovýchodě se Sýrií, na východě s Jordánskem a na jihozápadě s Egyptem. K Izraeli přiléhá i Západní břeh Jordánu (Judea a Samaří) a Pásmo Gazy, tj. území částečně spravovaná Palestinskou autonomií – tato území jsou Izraelem okupována od šestidenní války v roce 1967. Izrael je se svou populací 8,3 milionu obyvatel (2017), z níž většinu (75,4 %) tvoří Židé, jediným židovským státem na světě. Je rovněž domovem izraelských Arabů (20,6 % obyvatelstva), křesťanů, Drúzů a Samaritánů, stejně jako několika dalších náboženských a etnických menšin.

Moderní stát Izrael, o jehož vznik usilovalo sionistické hnutí již od konce 19. století, se odvolává na biblickou myšlenku země izraelské, jejíž zaslíbení tvoří jeden z ústředních motivů judaismu po více než tři tisíce let. Po první světové válce ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina s cílem vytvořit „domovinu pro židovský lid“. V roce 1947 Organizace spojených národů schválila rozdělení Mandátu Palestina na dva státy – židovský a arabský. Přestože Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael na jeho základě vyhlásil 14. května 1948 nezávislost a v následující vítězné Válce za nezávislost rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN na rozdělení Palestiny. Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt, který vyústil v několik válek a desetiletí násilí, trvající dodnes. Se dvěma sousedícími zeměmi (Egypt a Jordánsko) však Izrael už mírové smlouvy podepsal a nyní usiluje o dosažení dohod s Palestinci.

Jemen

Jemen ( / ), oficiálně nazývaný Jemenská republika ( / ), je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii. Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě. Z jihu jej omývají vody Arabského moře, z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře. Součástí Jemenu je také ostrov Sokotra, který leží 415 km na jihovýchod v Arabském moři. Hlavním městem je San'á.

Území Jemenu bylo během historie pod vládou mnoha říší a království. Nejznámější je říše Sabejská, která ovládala území mezi léty 750 před n.l. – 115 n.l. Počátkem prvního tisíciletí př.n.l. se v Jemenu rozvíjel trh s kadidlem a myrhou, které se dostávaly až do západního světa. S rozvojem trhu vznikly dvě obchodní trasy: významnější z nich lemovala okraj pouště, druhá vedla přes hornatou vysočinu. Kvůli ochraně první trasy založili Sábové svoji metropoli v Máribu a kvůli dohledu nad druhou cestou opevnili osadu San´a. V roce 631 ovládl území Mohamed a začal se zde šířit islám. Beduíni kmene Banu Maqtil z Jemenu se v 11. století usadili v Severní Africe a přispěli k arabizaci Maghrebu, část jich migrovala na jih až do dnešní Mauritánie. Obyvatelé pobřežního Hadramautu migrovali za prací a obchodem na východoafrické pobřeží a do jihovýchodní Asie, kde se v 19. století hojně usazovali v Singapuru, Malajsii a Indonésii.

Jordánsko

Jordánsko, oficiálním názvem Jordánské hášimovské království, je stát v oblasti Blízkého východu. Jeho sousedy jsou Irák, Izrael, Saúdská Arábie, Sýrie.

Ve starších pramenech je současné území uváděno jako Transjordánsko nebo Zajordánsko, protože leží na východ od Jordánu. Jako Transjordánsko (nebo Zajordánsko) je také označováno území dnešního Jordánska v letech 1921–1946, kdy podléhalo jako mandátní území Britům.

Katar

Katar (oficiálním názvem Stát Katar) je emirát v jihozápadní části Perského zálivu. Země se nachází na poloostrově, vybíhajícím z většího Arabského poloostrova do Perského zálivu. Na jihu hraničí v délce 60 km se Saúdskou Arábií, zbylé strany jsou obklopeny mořem, přičemž na západě leží v sousedství Kataru malý ostrovní stát Bahrajn.

V 7. století se na poloostrově rozšířil islám a území se dostalo pod vládu chálífů. Když bylo hlavní město emirátu v roce 1783 přesunuto na sousední Bahrajn, propukly v Kataru nepokoje, které v roce 1867 vyústily ve válku. Po zásahu Britů vznikl samostatný emirát, který měl v čele Sáníma, jednoho z členů přední katarské rodiny. V roce 1916 se stal Katar britským protektorátem. Katar, jeden z mnoha historických emirátů Arabského poloostrova, je nezávislou zemí od 1. září 1971. Na rozdíl od mnoha sousedních knížectví se Katar rozhodl nestát částí Spojených arabských emirátů ani Saúdské Arábie.

Kuvajt

Kuvajt, oficiálním názvem Stát Kuvajt, je malá monarchie v jihozápadní Asii při Perském zálivu. Jeho sousedy jsou Irák a Saúdská Arábie. Ke Kuvajtu náleží také několik ostrovů v Perském zálivu, např. Búbiján či Failaka. Země se řadí k hlavním světovým producentům ropy; udává se, že na kuvajtském území se nalézá asi 8 až 9 % zásob této suroviny.

Území dnešního Kuvajtu bylo lidmi osídleno již tisíce let př.n.l. V 18.století začínají přicházet osadníci z Arabského poloostrova a vlády se ujímá jedna z příchozích rodin – Sabahové. Hospodářství té doby bylo založeno na lovu perel a obchodu s dalekými zeměmi.

Libanon

Libanon (arabsky لبنان, Lubnán), oficiálním názvem Libanonská republika (arabsky الجمهورية البنانية, al-džumhúríja al-Lubnáníja) je stát (a stejnojmenné pohoří) na Blízkém Východě, při východním pobřeží Středozemního moře. Hraničí na východě se Sýrií, na jihu s Izraelem.


Mezopotámie

Mezopotámie (z řeckého Μεσοποταμία, Mesopotamia, „země mezi řekami“ nebo „meziříčí“; arabsky بلاد الرافدين bilād al-rāfidayn, syrsky ܒܝܬ ܢܗܪܝܢ beth nahrain, „země řek“) je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, jejíž jádro tvoří povodí středního a dolního toku obou řek. Mezopotámie je součástí tzv. úrodného půlměsíce. V dnešní době její území zhruba odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu.

Mezopotámie byla kolébkou civilizace. První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše.

Omán

Omán, oficiálně Sultanát Omán (:, ) je arabský stát v jihozápadní Asii, přesněji v jihovýchodní části Arabského poloostrova, ležící na pobřeží při Arabském moři a Ománském zálivu. Na severu sousedí se Spojenými arabskými emiráty (délka hranice 410 kilometrů), na jihozápadě s Jemenem (288 kilometrů) a na západě se Saúdskou Arábií (676 kilometrů). Celková rozloha země je 309 500 km². Součástí Ománu jsou též exklávy Madha a Musandam. Ty byly součástí neshod mezi Ománem a Spojenými arabskými emiráty, nicméně v roce 2003 oba státy údajně ratifikovaly a podepsaly smlouvu o konečném ustanovení společných hranic. Podrobnosti ohledně dohody ovšem nebyly doposud zveřejněny.

V zemi žijí přibližně tři miliony obyvatel. Početně nejzastoupenějším etnikem jsou Arabové, následují přistěhovalci původem z Jižní Asie – Bangladéše (Bengálci), Indie, Pákistánu (Balúčové) a Srí Lanky a též Afriky. Valná většina obyvatel jsou muslimové, nejrozšířenější je ibádíjovská větev islámu. Nejvyznávanější náboženství mimo islámu je hinduismus. Mezi dorozumívací jazyky patří úřední arabština a hojně používaná angličtina.

Palestina

Palestina (z řeckého Παλαιστίνη; latinsky Palaestina; hebrejsky אֶרֶץ יִשְׂרָאֵל, Erec Jisra'el, dříve také פלשתינה Palestina; arabsky فلسطين, Filastín) je název historického území na Blízkém východě, který se poprvé objevuje u Hérodota, avšak oficiálně používaný od roku 135 n.l., který se používá k popisu geografické oblasti mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. Původní označení je Země izraelská , používá se také označení Svatá země . V Tóře je toto území také označováno jako Kanaán.

Jako geografický a apolitický výraz může být ve svém širším významu zmiňován ve spojitosti se starověkou Palestinou, oblastí zahrnující současný Stát Izrael, Izraelem zabraná území po Šestidenní válce, řeku Jordán a části Libanonu a Sýrie. V současných pojmech může zahrnovat také oblast, kterou dříve zahrnoval Britský mandát Palestina a dnes oblast zahrnovanou Izraelem, Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Východním Jeruzalémem.

Saúdská Arábie

Saúdská Arábie ( ‘Arabīyah as-Su‘ūdīyah, oficiálním názvem Saúdskoarabské království) je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie. Zabírá velkou část Arabského poloostrova a s rozlohou 2 149 690 km² je druhým největším státem arabského světa. Na severu a severovýchodě sousedí s Jordánskem a Irákem, na východě s Kuvajtem, Katarem a Spojenými arabskými emiráty, na jihovýchodě s Ománem a na jihu s Jemenem. Ze západu Saúdskou Arábii ohraničuje Rudé moře a na severovýchodě Perský záliv. Podle odhadů z roku 2011 žije v zemi 26 680 000 obyvatel, z nichž asi 5,5 milionu jsou zahraniční pracovníci. Hustota zalidnění je velmi nízká z důvodu nepříznivého pouštního klimatu na většině území. Zhruba 97 % obyvatel vyznává islám (z asi 90 % sunnitský), který je jediným povoleným náboženstvím. Hlavním městem je Rijád a úředním jazykem arabština.

Saúdská Arábie nebyla nikdy kolonizována Evropou. První pokusy o založení saúdského státu proběhly v polovině 18. století. První saúdský stát měl hranice podobné současnému státu, druhý saúdský stát byl mnohem menší. Současné království založil v roce 1932 Abd al-Azíz ibn Saúd, který zemi považoval za soukromý majetek svého rodu, a Saúdové mu vládnou dodnes. Předtím svou moc Ibn Saúd rozšiřoval a upevňoval prostřednictvím wahhábistického hnutí Ichwán. Stát má druhé největší zásoby ropy na světě a je jejím největším vývozcem, proto tato surovina dominuje celé ekonomice. Díky rozmachu ropy v 70. letech saúdská vláda ohromně zbohatla a začala přetvářet zaostalou zemi v moderní stát. Díky nabytému bohatství se stala značným poskytovatelem zahraniční pomoci, čímž začala hrát významnou roli v politice Blízkého východu i celého světa. Saúdská Arábie je islámská absolutní monarchie, kterou ovládá široká královská rodina. Jedná se o jednu z nejteokratičtějších zemí na Blízkém východě; ústavu představují korán a sunna a zdrojem práva je šaría. V zemi se nacházejí dvě nejsvětější místa islámu, Mekka a Medína. Ekonomicky je království liberální, ale saúdskoarabská společnost je silně konzervativní. Mezi přetrvávající problémy patří porušování lidských práv, diskriminace žen a působení teroristických organizací, které Saúdská Arábie sama podporuje a destabilizuje tak sama Blízký Východ. Podle článku deníku The Independent jsou skutečnou hrozbou pro Západ právě Saúdové.

Spojené arabské emiráty

Spojené arabské emiráty (SAE) jsou federací sedmi konstitutivních emirátů na Blízkém východě, rozkládající se v jihozápadní Asii ve východní části Arabského poloostrova při pobřeží Perského zálivu. Na pevnině sousedí s Ománem a Saúdskou Arábií a rovněž sdílí námořní hranici s Katarem, Íránem a Pákistánem.

Většinu území zaujímá plochá nížina, která je z větší části pokrytá pouští. Pobřeží je lemováno ostrovy (na jednom z nich leží hlavní město Abú Dhabí). Podnebí je tropické a suché. Průměrné srážky dosahují asi 100 mm. Velice časté jsou silné písečné bouře.

Sýrie

Sýrie, oficiálním názvem Syrská arabská republika (arabsky الجمهورية العربية السورية, Al-džumhúríja al-`Arabíja as-Súríja), je stát v jihozápadní Asii, řazený k zemím Blízkého východu – v jeho rámci spadá jak do území Mezopotámie, tak do Levanty. Hlavní město je Damašek. Zemí protéká řeka Eufrat a částečně i hraniční Tigris. Sýrie na severu a severozápadě hraničí s Tureckem (822 km), na východě s Irákem (605 km), na jihu s Jordánskem (375 km). S Izraelem (76 km) pak sousedí na jihozápadě a s Libanonem (375 km) na západě. Menší část západní hranice omývá Středozemní moře. Dle odhadů z roku 2010 zde žije 22,5 milionu obyvatel. Velkou část obyvatelstva představují sunnité, existuje zde ale i významná ší'itská menšina, především alavitů, jejichž příslušníci mají v rámci státu dominantní postavení. Nacházejí se zde také různé křesťanské církve a malé židovské komunity. Etnickým složením je velká část Syřanů arabského původu, existuje zde také významná menšina Kurdů.

Moderní syrský stát byl ustanoven jako francouzské mandátní území, které roku 1946 dosáhlo nezávislosti jako parlamentní republika. Po vyhlášení nezávislosti následovalo několik vojenských převratů. V letech 1962 až 2011 platil v Sýrii výjimečný stav, který pozastavoval platnost občanských práv syrských občanů, tento systém byl označen jako nedemokratický. V letech 1971 až 2000 byl prezidentem Sýrie Háfiz al-Asad, po jeho smrti se prezidentem stal jeho syn Bašár al-Asad, oba jsou představitelé strany Baas, která si od vojenského převratu v roce 1963 udržuje dominantní postavení v zemi. Od března 2011 je Sýrie zmítána občanskou válkou mezi vládou Bašára Asada, rebely, kurdskými milicemi a Islámským státem.

Jazyk

Arabic language (English)  Lingua araba (Italiano)  Arabisch (Nederlands)  Arabe (Français)  Arabische Sprache (Deutsch)  Língua árabe (Português)  Арабский язык (Русский)  Idioma árabe (Español)  Język arabski (Polski)  Arabiska (Svenska)  Limba arabă (Română)  アラビア語 (日本語)  Арабська мова (Українська)  Арабски език (Български)  아랍어 (한국어)  Arabian kieli (Suomi)  Bahasa Arab (Bahasa Indonesia)  Arabų kalba (Lietuvių)  Arabisk (Dansk)  Arabština (Česky)  Arapça (Türkçe)  Арапски језик (Српски / Srpski)  Araabia keel (Eesti)  Arabčina (Slovenčina)  Arab nyelv (Magyar)  Arapski jezik (Hrvatski)  ภาษาอาหรับ (ไทย)  Arabščina (Slovenščina)  Arābu valoda (Latviešu)  Αραβική γλώσσα (Ελληνικά) 
 mapnall@gmail.com