Litevština
Litevština (litevsky lietuvių kalba) patří do východní větve skupiny baltských jazyků. Je to úřední jazyk Litvy, kde jím mluví přibližně 2,9 miliónu mluvčích, v sousedních státech a ve světě je to pak přibližně 1,1 mil. mluvčích.
Litevština v 16. století Východobaltské jazyky se od západobaltských jazyků (hypoteticky nazývaných protobaltské jazyky) oddělily mezi roky 400 – 600. Diferenciace mezi litevským a lotyšským jazykem začala kolem roku 800. V 13. – 14. století měli velký vliv na vývoj lotyšského a litevského jazyka Livonci, kteří v tomto období obsadili území okolo řeky Daugavy. Toto území se téměř překrývalo s územím dnešní Lotyšské republiky.
Nejstarší písemná památka pochází z počátku 14. století. První tištěnou knihou je Katechismus Martynase Mažvydase, vydaný v Královci.
Litevština v 16. století Východobaltské jazyky se od západobaltských jazyků (hypoteticky nazývaných protobaltské jazyky) oddělily mezi roky 400 – 600. Diferenciace mezi litevským a lotyšským jazykem začala kolem roku 800. V 13. – 14. století měli velký vliv na vývoj lotyšského a litevského jazyka Livonci, kteří v tomto období obsadili území okolo řeky Daugavy. Toto území se téměř překrývalo s územím dnešní Lotyšské republiky.
Nejstarší písemná památka pochází z počátku 14. století. První tištěnou knihou je Katechismus Martynase Mažvydase, vydaný v Královci.
Státní území
-
Lotyšsko
Lotyšsko, plným názvem Lotyšská republika , je parlamentní republika s hlavním městem Riga. Patří mezi pobaltské republiky v Evropě a je členem Evropské unie a NATO.
Lotyšsko je prostřední ze tří pobaltských zemí na jihovýchodním pobřeží Baltského moře a jeho Rižského zálivu. Na jihu sousedí s Litvou, na jihovýchodě s Běloruskem, na východě s Ruskem a na severu s Estonskem. Žije zde okolo 2 milionů obyvatel a hlavním městem je Riga. Další významná města v Lotyšsku jsou Daugavpils, Liepāja, Jelgava a Jūrmala.
