Kan-su (Gansu Sheng)
Průměrná nadmořská výška Kan-su je 1000 metrů. Na jihu hraničí s Tibetskou náhorní plošinou a na severovýchodě se sprašovou plošinou středního toku Žluté řeky. Řeka protéká i hlavním městem Lan-čou. Do provincie zasahuje i část pouště Gobi. Jih Kan-su náležel původně k historické tibetské provincie Amdo.
Kan-su v rámci ČLR hraničí s autonomními oblastmi Sin-ťiang na západě, Vnitřním Mongolskem na severu a Ning-sia na severovýchodě. S provinciemi Čching-chaj na jihozápadě, S’-čchuan na jihu a Šen-si na východě. Na severozápadě hraničí s Gobialtajským ajmagem Mongolska.
Provincií vede Hedvábná stezka, která spojovala dřív Čínu a arabské země. Díky horám na jihu a pouštím na severu vedla stezka koridorem Che-si, kudy dnes vedou dálnice a železnice spojující hlavní město Lan-čou a provincii Sin-ťiang.
Sever a střed Kan-su je suchý. Po celé hranici s provincii Čching-chaj se táhne pohoří Čchi-lien, které dosahuje výšky až 5000 metrů. V horách pramení mnoho řek a nachází se zde i nerostné bohatství. Jižně od Lan-čou se rozprostírají travnaté pastviny, na kterých žijí tibetští nomádi. Na hranicích s provincií S’-čchuan se zvedají vysoké hory.
Mapa - Kan-su (Gansu Sheng)
Mapa
Státní území - Čína
 |
 |
| Vlajka Čínské lidové republiky | |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| UG | Ujgurština (Uighur language) |
| ZA | Čuangština (Zhuang language) |
| ZH | Čínština (Chinese language) |