Mapa - HMS Victory

HMS Victory (Her/His Majesty's Ship, česky loď Jejího/Jeho veličenstva) je řadová loď I. třídy britského královského válečného námořnictva, spuštěná na vodu v roce 1765. V roce 1805 byla během bitvy u Trafalgaru vlajkovou lodí viceadmirála Horatia Nelsona. Od roku 1922 je jako muzejní loď Národního muzea královského námořnictva umístěna v suchém doku v Portsmouth, symbolicky je však stále v aktivní službě a je vlajkovou lodí Prvního námořního lorda. Jedná se tak o nejstarší loď nacházející se v činné službě (nejstarší plovoucí lodí ve službě je americká fregata USS Constitution z roku 1797).

V roce 1758 zadala britská vláda v čele s Williamem Pittem starším objednávku na stavbu dvanácti lodí, včetně lodě první třídy, ze které se později stala HMS Victory. Byla to jedna z deseti lodí první třídy, které byly během 18. století zhotoveny. Plány byly vytvořeny podle vzoru HMS Royal George, spuštěné na vodu v roce 1756 v loděnici ve Woolwich. Návrhářem pro Victory se stal Sir Thomas Slade, v té době kontrolor v námořnictvu. Loď byla navržena tak, aby unesla alespoň sto zbraní. Konstrukce probíhala v loděnici Chatham, jejíž komisař byl pověřený přípravou suchého doku vhodného pro stavbu. Ve vedení stavby byl Edward Allin, syn Sira Josepha Allina, bývalého kontrolora v námořnictvu. Lodní kýl byl položen 23. července 1759 v doku Old Single, později přejmenovaný na dok Č. 2 a dnes známý jako dok Victory. Jméno lodi bylo vybráno v říjnu 1760. V roce 1759 se Velké Británii totiž velmi dařilo v Sedmileté válce, dosáhli vítězství v Québecu (v bitvě na Abrahamových pláních) a v Mindenu, ale také i v námořních bitvách v Lagosu a v zátoce Quiberon. Tento rok je mezi Brity známý jako Annus Mirabilis, neboli Báječný rok, a jméno lodi proto mohlo být zvoleno právě jako připomínka těchto vítězství. Také je ale možné, že to bylo proto, že z nabízených sedmi jmen se jediné Victory ještě nepoužívalo. Vyvstaly však také pochyby, zda je toto jméno vůbec vhodné, neboť předchozí loď nesoucí název Victory se v roce 1744 potopila a celá její posádka zahynula na palubě.

Na kostře lodi se podílelo sto padesát dělníků. A okolo šesti tisíc stromů bylo spotřebováno na její stavbu, z čehož byl z devadesáti procent dub, zbytek pak jilm, borovice a jedle, spolu s malým množstvím gvajaku, někdy také přezdívaného strom života. Dřevo trupu držely téměř dvoumetrové měděné šrouby s oporou dřevěných kolíků. V té době bylo zvykem, že poté, co byla kostra lodi postavena, tak byla zakryta a ponechána pár měsíců bez zasahování, aby mohlo dřevo zaschnout. Blížící se konec Sedmileté války však znamenal, že Victory byla takto ponechána téměř tři roky, což ovšem napomohlo její delší životnosti. Práce se obnovily na podzim 1763 a 7. května 1765 pak byla spuštěna na vodu, za celkovou cenu šedesát tři tisíc sto sedmdesát šest liber a tři šilinky, tedy asi dva miliony korun, což by dnes bylo v přepočtu téměř dvě stě šedesát milionů korun.

V den vypuštění na vodu si loďař Hartly Larkin, předák lodě pro tuto událost, uvědomil, že loď možná neprojde branami doku. První hrubá měření potvrdila jeho obavy, neboť brány byly nejméně o 25 centimetrů moc úzké. Předal tuto novinku svému nadřízenému, mistru loďaři Johnu Allinovi, který následně zvažoval, že by úplně upustili od spuštění Victory na vodu. Larkin se tedy vydal požádat o pomoc každého dostupného loďaře, kteří pak osekali svými teslicemi brány doku natolik, aby loď mohla bezpečně proplout. Nicméně, samotné spuštění na vodu odhalilo závažné problémy v návrhu lodi, včetně výrazného náklonu na pravobok a náchylnost se do vody ponořit až moc – natolik, že její spodní střílny byly jen 1,4 metru nad hladinou vody. První z těchto problémů byl napraven hned po spuštění zvýšením lodního balastu, aby se loď usadila na kýlu. Druhý problém nemohl být napraven. Namísto toho bylo zaneseno do lodních instrukcí, že tyto střílny musí na rozbouřeném moři zůstat zavřené a nepoužité, což ovšem mohlo omezit palebnou sílu lodi. Ve skutečnosti však žádná z bitev, ve kterých Victory za dobu svého působení bojovala, nebyla vedena na rozbouřeném moři.

Jelikož pro loď nebylo okamžitého využití, Victory byla umístěna mimo provoz a ukotvena na řece Medway. Během následujících čtyř let pokračovaly finální úpravy, načež byla v roce 1769 provedena zkouška na vodě, po které se ovšem vrátila zpět do svého přístaviště v Medway. Zůstala tam až do chvíle, kdy se Francie v roce 1778 zapojila do Americké války za nezávislost.