Mapa - Katar (State of Qatar)

Katarská vlajka

Katar, plným názvem Stát Katar, je emirát v jihozápadní části Perského zálivu v západní Asii. Země se nachází na Katarském poloostrově, vybíhajícím z většího Arabského poloostrova do Perského zálivu. Na jihu hraničí v délce 60 km se Saúdskou Arábií, zbylé strany jsou obklopeny mořem, přičemž na západě leží v sousedství Kataru malý ostrovní stát Bahrajn.

V zemi žije asi 2,3 milionu obyvatel (odhad z roku 2022), ale jen poměrně malá část z nich, něco přes 300 000, má katarské občanství. Ostatní jsou přistěhovalci bez nároku na občanství a výhody z toho plynoucí. Islám je státním náboženstvím.

Katar má třetí největší zásoby ropy i zemního plynu na světě. Díky tomu je to velice bohatá země. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu z roku 2020 jde o třetí nejbohatší zemi na světě, z hlediska hrubého domácího produktu (HDP) v paritě kupní síly na obyvatele (za Lichtenštejnskem a Singapurem). Bez vydělení počtem obyvatel je HDP země 59. největší na světě, jde tedy o zhruba stejně mohutnou ekonomiku jako je ekonomika Finska nebo Etiopie. Proti tomu si Katar nijak zvlášť dobře nevede v Indexu lidského rozvoje, který vypočítává OSN, a který má navzdory svému bohatství až 45. nejvyšší na světě (zpráva 2020), tedy tři místa pod Bahrajnem, čtyři pod Saúdskou Arábií, čtrnáct pod Spojenými arabskými emiráty a pro srovnání: deset míst pod Polskem, třináct pod Řeckem a osmnáct pod Českem.

Katar je monarchie. Již od roku 1825 tam vládne dynastie Ál Thání. Současným katarským emírem a hlavou rodu Ál Thání je Tamím bin Hamad Ál Thání. Nezávislým státem se Katar stal v roce 1971. Dlouho tehdy vyjednával o tom, zda se připojí ke vznikajícím Spojeným arabským emirátům, avšak nakonec se jako jeden ze dvou emirátů v oblasti (spolu s Bahrajnem) rozhodl pro nezávislost. Od roku 2003 je monarchie konstituční, ústavu schválili občané Kataru v referendu většinou 98 procent hlasů.

Vliv Kataru v oblasti Perského zálivu a v arabském světě značně přesahuje míru, která by odpovídala jeho velikosti, a roli v tom hraje krom bohatství i vlivná zpravodajská televizní síť Al-Džazíra. Katar byl dokonce několikrát označen za sponzora série revolucí zvaných Arabské jaro (2011). Katar se též pokusil vymanit z geopolitické závislosti na saúdskoarabském bloku, k němuž byl dlouho automaticky připočítáván. To všechno nakonec vyvrcholilo střetem s tímto blokem známým jako katarská diplomatická krize, provázeným blokádou, v roce 2017. Tento spor diplomaté pozvolna urovnávají, k průlomu došlo v roce 2021.

Moderní [[Dauhá]]

Území Kataru bylo osídleno lidmi již před 50 000 lety. Na poloostrově byly objeveny osady a nástroje z doby kamenné. V opuštěných pobřežních osadách byly objeveny mezopotámské artefakty obeidské kultury (asi 6500–3800 př. n. l.). Na ostrovech Al Chor byl nalezen archeologický materiál připisovaný Kassitům, kteří ovládli Babylonii po pádu Starobabylonské říše (přibližně v období od 1531–1155 př. n. l.). Usuzuje se z toho, že obyvatelstvo Kataru mělo s Kassity v té době obchodní styky. Mezi nálezy byly i tři miliony rozdrcených šnečích ulit. Existují názory, že jde o důkaz, že Katar je nejstarším známým místem výroby barviv z měkkýšů.

V roce 224 získala nad oblastí Perského zálivu kontrolu Sásánovská říše. Katar hrál roli v obchodu Sásánovců a přispíval nejméně dvěma komoditami: perlami a fialovým barvivem. Za vlády Sásánovců se mezi obyvateli východní Arábie rozšířilo křesťanství, díky vlivu a migraci mezopotámských křesťanů. Bylo postaveno několik křesťanských klášterů. V roce 628 poslal zakladatel islámu Mohamed vyslance k vládci východní Arábie Munzir ibn Sawa Al-Tamimimu a požadoval, aby on a jeho poddaní přijali islám. Munzir jeho žádosti vyhověl a většina arabských kmenů v regionu konvertovala. Poté se místní kmeny podílely na muslimském dobytí Persie, což mělo za následek pád Sásánovské říše.

Území se takto dostalo pod vládu chálífů. Katar byl znám jako slavné centrum chovu koní a velbloudů během umajjovské éry. V 8. století, za vlády Abbásovců, začal těžit ze své strategické pozice v Perském zálivu a stal se centrem obchodu s perlami. V katarském přístavu zastavovaly lodě mířící z Indie a Číny i směrem opačným. Archeology byl v Kataru nalezen čínský porcelán, západoafrické mince i artefakty z Thajska z této etapy. V Murwabu bylo v té době postaveno více než 100 kamenných domů, dvě mešity a vojenská pevnost. Když prosperita chalífátu poklesla, pokles zaznamenal také Katar. Po 10. století existuje tudíž poměrně málo zpráv, nicméně Katar je zmíněn v knize Mu'džam al-buldán z pera muslimského učence 13. století Jakúta al-Hamawí ar-Rúmího. Ten se zmiňuje o jemně pruhovaných tkaných pláštích Katařanů a jejich dovednostech při ostření kopí.

V roce 1253 kontrolu nad oblastí získali Usfuridé, v roce 1320 se stala součástí Ormuského království. Katarské perly poskytly království jeden z jeho hlavních zdrojů příjmu. V roce 1515 Manuel I. Portugalský učinil z Ormusu svého vazala a v roce 1521 se Portugalsko plně zmocnilo významné části východní Arábie. V roce 1550 se místní obyvatelé dobrovolně podřídili nadvládě Osmanů a dali jim přednost před Portugalci. Osmani však poslali do oblasti jen zanedbatelné množství vojáků, kteří byli v roce 1670 vyhnáni arabskou kmenovou konfederací Bani Chálid.