Mezinárodní letiště Šanghaj Pchu-tung (Shanghai Pudong International Airport)
Mezinárodní letiště Šanghaj Pchu-tung (, anglicky Shanghai Pudong International Airport, IATA kód PVG, ICAO kód ZSPD) je mezinárodní letiště v Šanghaji a významné středisko letecké dopravy ve východní Asii. Slouží i vnitrostátním letům. Nachází se přibližně 30 km východně od středu Šanghaje, na pozemku o velikosti přibližně 40 km². Se středem města je letiště spojeno vysokorychlostní pozemní dráhou maglev a linkou č. 2 metra.
Letiště Pchu-tung má dva hlavní terminály, lemované třemi dlouhými přistávacími dráhami. Třetí terminál a další tři dráhy měly být vybudovány do roku 2015, což má přinést zvýšení roční kapacity ze 60 milionů cestujících na 80 milionů cestujících ročně, spolu se schopností odbavit šest milionů tun nákladu.
Letiště je rychle rostoucím hlavním letištěm pro osobní a nákladní dopravu. Bylo otevřeno s jednou přistávací drahou v roce 1999 a už v roce 2003 jím prošlo víc cestujících než starším letištěm Šanghaj Chung-čchiao. S 3 227 914 metrickými tunami odbavenými v roce 2010 bylo třetím nejrušnějším letištěm v nákladní dopravě. V roce 2010 letiště odbavilo 40 578 621 cestujících a stalo se třetím nejrušnějším letištěm v Číně a dvacátým nejrušnějším na světě. V prosinci 2011 zde působilo 87 leteckých společností obsluhujících 194 destinací. Od roku 2014 se drží na pozici druhého nejrušnějšího letiště v Číně (za pekingským letištěm).
V červnu 2013 se jednalo podle měření společnosti FlightStats z hlediska zpoždění o jedno z nejhorších světových letišť. V plánovaném čase přilétala a odlétala méně než třetina letadel, více než třetina jich měla zpoždění přes tři čtvrtě hodiny.
Letiště Pchu-tung má dva hlavní terminály, lemované třemi dlouhými přistávacími dráhami. Třetí terminál a další tři dráhy měly být vybudovány do roku 2015, což má přinést zvýšení roční kapacity ze 60 milionů cestujících na 80 milionů cestujících ročně, spolu se schopností odbavit šest milionů tun nákladu.
Letiště je rychle rostoucím hlavním letištěm pro osobní a nákladní dopravu. Bylo otevřeno s jednou přistávací drahou v roce 1999 a už v roce 2003 jím prošlo víc cestujících než starším letištěm Šanghaj Chung-čchiao. S 3 227 914 metrickými tunami odbavenými v roce 2010 bylo třetím nejrušnějším letištěm v nákladní dopravě. V roce 2010 letiště odbavilo 40 578 621 cestujících a stalo se třetím nejrušnějším letištěm v Číně a dvacátým nejrušnějším na světě. V prosinci 2011 zde působilo 87 leteckých společností obsluhujících 194 destinací. Od roku 2014 se drží na pozici druhého nejrušnějšího letiště v Číně (za pekingským letištěm).
V červnu 2013 se jednalo podle měření společnosti FlightStats z hlediska zpoždění o jedno z nejhorších světových letišť. V plánovaném čase přilétala a odlétala méně než třetina letadel, více než třetina jich měla zpoždění přes tři čtvrtě hodiny.
| IATA Code | PVG | ICAO Code | ZSPD | FAA Code | |
|---|---|---|---|---|---|
| Telefon | +86 21 62692200 | Fax | +86 21 62691100 | ||
| Domácí stránka | Hyperlink |
Mapa - Mezinárodní letiště Šanghaj Pchu-tung (Shanghai Pudong International Airport)
Mapa
Státní území - Čína
 |
 |
| Vlajka Čínské lidové republiky | |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| UG | Ujgurština (Uighur language) |
| ZA | Čuangština (Zhuang language) |
| ZH | Čínština (Chinese language) |