Nanking (Nanjing)
Město leží na dolním toku Jang-c’-ťiang. Žije v něm více než osm milionů lidí. Díky umístění v oblasti říční delty řeky Jang-c’ získal Nanking prominentní místo v historii a kultuře Číny, sloužil jako hlavní město různých čínských dynastií, království a vlád od starověku až po moderní dobu. A tak se stal po dlouhou dobu také hlavním centrem kultury, vzdělávání, výzkumu, politiky, ekonomiky, dopravních sítí a cestovního ruchu, který je dnes také největším vnitrozemským přístavem v Číně a zároveň jedním z největších na světě. Nanking se může mimo jiné pochlubit i mnoha vysoce kvalitními univerzitami a výzkumnými ústavy, které zde mají dlouhou historii.
Nanking, jedno z nejdůležitějších měst v dějinách čínského národa, je uznáván jako jedno ze čtyř velkých starobylých měst Číny (spolu s Pekingem, Luo-jangem a Si-anem). Jako hlavní město sloužil za dynastií Čou (1050 - 221 př. n. l.), Tří království (222 – 280 n. l.), Východních Ťin (317 – 420 n. l.) i Jižních dynastií (420 - 589), Jižní Tchang (937 – 975 n. l.), Ming (1368 – 1644) a také za Čínské republiky (1927–37, 1946–49) před svým odsunem na Tchaj-wan během čínské války. Město také sloužilo jako sídlo rebelského Tchaj-pching tchien-kuo (Nebeská říše velkého míru 1853–64) a japonského loutkového režimu Wang Ťing-wej (1940–45) během čínsko-japonské války. V obou konfliktech utrpělo město kruté rány, včetně nankingského masakru.
Od založení Čínské lidové republiky slouží Nanking jako hlavní město provincie Ťiang-su. Může se pochlubit mnoha důležitými památkami, včetně Prezidentského paláce (Cung-tchung fu) a Sunjatsenova mauzolea (Čung-šan ling). Turisticky vyhledávána jsou zde místa, jako je Konfuciův chrám (Fu-c‘ miao), Mingský palác neboli „Nankingské Zakázané město“ (Ming Ku-kung), Mingské hrobky (Ming Siao-ling) a Brána Čung-chua (Čung-chua men). Mezi klíčová kulturní zařízení patří Nankingské muzeum (Nan-ťing po-wu-kuan), Nankingská knihovna (Nan-ťing tchu-šu kuan) nebo Nankingské muzeum umění.
Mapa - Nanking (Nanjing)
Mapa
Státní území - Čína
Vlajka Čínské lidové republiky |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
UG | Ujgurština (Uighur language) |
ZA | Čuangština (Zhuang language) |
ZH | Čínština (Chinese language) |