Plymouth
Plymouth je město s 243 795 obyvateli (2001) v hrabství Devon v jihozápadní Anglii. Rozprostírá se u ústí řek Plym a Tamar v jednom z největších evropských zálivů Plymouth Sound. Město má velmi bohatou námořní historii a v minulosti bylo nejdůležitější základnou Královského námořnictva ve Velké Británii.
Nejstarší známé osídlení v oblasti Plymouthu se nacházelo u návrší Batten v Plymouthském zálivu. Je datováno do doby bronzové a v době železné bylo důležitým obchodním přístavem. Předpokládá se, že zde bylo překladiště pro cín z Dartmooru, který byl dále prodáván Féničanům. V době vlády Římanů byl přístav využíván pro obchod s cínem, dobytkem a kůží ale později byl jeho význam překonán sousední rybářskou osadou Sutton nacházející se naproti přes záliv.
V době ovládnutí Anglie Normany (1086) patřilo panství v Suttonu králi, ale Jindřich I. ji daroval rodině Valletortových. Na oplátku tato rodina jeho část věnovala augustiniánskému řádu sídlícímu v Plymptonu, větší a starší osadě než Plymouth. Část města, vlastněná augustiniánským řádem obdržela roku 1254 právo pořádat trhy a celé město a jeho okolí získalo nezávislost roku 1439 a stalo se tak prvním městem, jemuž toto právo bylo přiděleno zákonem.
Poté, co se vyšší část ústí řeky Plym rozštěpila, začaly lodě využívat přílivového přístavu v ústí Plym (Plym Mouth – ústí řeky Plym) místo v Plymptonu. A tak se pro Sutton začalo postupně používat název Plymouth. Pojmenování Sutton se tak v současné době používá pro oblast města v souvislosti s volebním obvodem.
Roku 1403 bylo město krátce okupováno a vypáleno Francouzi. Plymouth byl častým terčem nepřátel útočícím přes Lamanšský průliv, a to především v době stoleté války. Poblíž ústí řeky stál hrad a pás obranných opevnění ale všechny byly zbořeny nebo přestavěny při budování pozdějšího opevnění.
V době občanské války stál Plymouth na straně parlamentaristů proti králi Karlovi I. Město bylo schopno odolávat téměř čtyři roky obléhání royalisty. V okolí města se odehrálo několik konfliktů včetně bitvy u St Budeaux. Po obnovení monarchie byla v roce 1665 zahájena stavba královské pevnosti. Tvrz byla vybavena děly nasměrovanými směrem na moře i na město aby tak připomínala obyvatelům, že nemají odporovat královské moci.
Z přístavu vyplula v roce 1831 HMS Beagle na svou druhou průzkumnou cestu do Patagonie, které se účastnil Charles Darwin.
Jako důležitý přístav bylo město v době druhé světové války terčem mnoha náletů. I když byl hlavním cílem náletů přístav, byly ztráty na civilním obyvatelstvu značné – bylo zabito 1 172 lidí a 3 269 bylo zraněno. Počet obyvatel z původních 220 000 poklesl po válce na 127 000. Byly zničeny obě obchodní centra, téměř každá budova byla poškozena (zničeno bylo 3 754 budov a 18 398 vážně poškozeno) včetně více než 20 škol a 40 kostelů.
Nejstarší známé osídlení v oblasti Plymouthu se nacházelo u návrší Batten v Plymouthském zálivu. Je datováno do doby bronzové a v době železné bylo důležitým obchodním přístavem. Předpokládá se, že zde bylo překladiště pro cín z Dartmooru, který byl dále prodáván Féničanům. V době vlády Římanů byl přístav využíván pro obchod s cínem, dobytkem a kůží ale později byl jeho význam překonán sousední rybářskou osadou Sutton nacházející se naproti přes záliv.
V době ovládnutí Anglie Normany (1086) patřilo panství v Suttonu králi, ale Jindřich I. ji daroval rodině Valletortových. Na oplátku tato rodina jeho část věnovala augustiniánskému řádu sídlícímu v Plymptonu, větší a starší osadě než Plymouth. Část města, vlastněná augustiniánským řádem obdržela roku 1254 právo pořádat trhy a celé město a jeho okolí získalo nezávislost roku 1439 a stalo se tak prvním městem, jemuž toto právo bylo přiděleno zákonem.
Poté, co se vyšší část ústí řeky Plym rozštěpila, začaly lodě využívat přílivového přístavu v ústí Plym (Plym Mouth – ústí řeky Plym) místo v Plymptonu. A tak se pro Sutton začalo postupně používat název Plymouth. Pojmenování Sutton se tak v současné době používá pro oblast města v souvislosti s volebním obvodem.
Roku 1403 bylo město krátce okupováno a vypáleno Francouzi. Plymouth byl častým terčem nepřátel útočícím přes Lamanšský průliv, a to především v době stoleté války. Poblíž ústí řeky stál hrad a pás obranných opevnění ale všechny byly zbořeny nebo přestavěny při budování pozdějšího opevnění.
V době občanské války stál Plymouth na straně parlamentaristů proti králi Karlovi I. Město bylo schopno odolávat téměř čtyři roky obléhání royalisty. V okolí města se odehrálo několik konfliktů včetně bitvy u St Budeaux. Po obnovení monarchie byla v roce 1665 zahájena stavba královské pevnosti. Tvrz byla vybavena děly nasměrovanými směrem na moře i na město aby tak připomínala obyvatelům, že nemají odporovat královské moci.
Z přístavu vyplula v roce 1831 HMS Beagle na svou druhou průzkumnou cestu do Patagonie, které se účastnil Charles Darwin.
Jako důležitý přístav bylo město v době druhé světové války terčem mnoha náletů. I když byl hlavním cílem náletů přístav, byly ztráty na civilním obyvatelstvu značné – bylo zabito 1 172 lidí a 3 269 bylo zraněno. Počet obyvatel z původních 220 000 poklesl po válce na 127 000. Byly zničeny obě obchodní centra, téměř každá budova byla poškozena (zničeno bylo 3 754 budov a 18 398 vážně poškozeno) včetně více než 20 škol a 40 kostelů.
Mapa - Plymouth
Mapa
Státní území - Spojené království
 |
 |
| Vlajka Spojeného království | |
Významné kultury vznikaly na území dnešní Británie od neolitu. Důkazem je monument Stonehenge v jižní Anglii. Ve 4. století před n. l. přišli do země Keltové. V 1. století n. l. velkou část země ovládla Římská říše a zřídila zde svou provincii zvanou Britannia, která existovala do 5. století. Poté se země zmocnily germánské kmeny zvané souhrnně Anglosasové, kteří od 8. století čelili nájezdům Vikingů. Anglosasové pak podlehli Normanům, potomkům Vikingů, Franků a pořímštěných Galů ze severu Francie. Jejich invaze vedená Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandským vévodstvím. Asi o sto let později tím byl umožněn vznik anjouovské říše dynastie Plantagenetů na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii postupně ztratili, podařilo se jim však ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. Tudor roku 1534 uvedl na Britské ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy zákony o unii spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) a osamostatnění Spojených států sice Velkou Británii oslabily, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i Irská republika.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| GBP | Libra šterlinků (Pound sterling) | £ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| EN | Angličtina (English language) |
| CY | Velština (Welsh language) |
