Mapa - Scilly (Isles of Scilly)

Ostrov Tresco Scilly [sili] nebo ostrovy Scilly (anglicky Isles of Scilly, kornsky Enesek Syllan), též slavnostně Scillonia nebo neformálně Scillies, jsou drobné kornské souostroví, tvořící nejjižnější část Britských ostrovů. Leží v Atlantském oceánu asi 45 km jihozápadně od mysu Land's End v anglickém ceremoniálním hrabství Cornwall, k němuž historicky náleží. Souostroví má celkovou rozlohu souše 16,37 km² a v roce 2017 na něm žilo přibližně 2300 obyvatel. Jedná se o pozůstatky dříve mnohem většího, jednotného ostrova, což je doloženo nejen geologicky, ale i v místních legendách.

Administrativně jsou Scilly součástí Anglie a potažmo Spojeného království, v jehož rámci tvoří zcela specifickou jednotku (v podstatě unitary authority), spravovanou Radou ostrovů Scilly (Council of the Isles of Scilly). Jakožto součást hrabství Cornwall je souostroví formálně majetkem knížete waleského (tedy od září 2022 prince Williama), vyjma půdy pod hlavním městem Hugh Townem, která byla po druhé světové válce odprodána jeho obyvatelům.

Vzhledem ke své poloze jsou ostrovy místem zastávek tažných ptáků na jejich cestě z Arktidy do Afriky. Díky teplému Golfskému proudu mají ostrovy oceánské, téměř subtropické podnebí, od kterého se liší především velmi mírnými léty. Místní průměrná teplota vzduchu je nejvyšší z celých Britských ostrovů (+11,6 °C), jen zcela výjimečně zde mrzne. Mimořádné jsou také další tři klimatické údaje – ostrovy jsou velmi větrné, na britské poměry velmi slunečné (1805 hodin ročně, tj. více než jižní Morava), a rozptyl teplot vzduchu na souostroví patří mezi nejnižší v celé Evropě – mezi teplotními minimy v zimě a maximy v létě bývá rozdíl nejvýše 20 stupňů, a rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší teplotou, které zde kdy byly naměřeny (+27,8 °C a −7,2 °C), činí jen 35 stupňů.

Olaf Tryggvason, který ostrovy navštívil roku 986 Pojmenování ostrovů patrně pochází od keltské sluneční bohyně Sulis. Římané je nazývali v jednotném čísle Insula Scillonia – vědci se domnívají, že tehdy byl v oblasti jeden hlavní ostrov, který byl pak z většiny zatopen při oteplení na počátku středověku. Féničané je nazývali Cínové ostrovy.

V minulosti byly Scilly útočištěm pirátů, pašeráků a také poustevnických mnichů; málo osídlené, pomalu zaplavované mořem a vystavené silným větrům byly okrajovou součástí většího Kornského království, později hrabství. Opatství bylo na ostrovech založeno již v polovině 10. století. Kornský guvernér byl na ostrovech správcem mezi léty 1539–1920. Kornština jako jazyk denní komunikace přestala být používán v průběhu 17. století. Na počátku 18. století se stalo dějištěm námořní katastrofy: Při ztroskotání na scillonských útesech zahynulo téměř 1 500 britských námořníků včetně admirála Shovella. V těchto dobách bylo souostroví často navštěvováno berberskými piráty z alžírského pobřeží.

Roku 1834 si ostrovy pronajal anglický politik Augustus John Smith (1804–72), který zde působil jako guvernér až do své smrti a provedl rázné reformy, kterými zmodernizoval zdejší zaostalý způsob života a zefektivnil hospodaření. Mimo jiné zakládal větrolamy na ochranu zemědělské půdy a na pěti hlavních ostrovech nechal vybudovat školy, čímž sem přinesl povinnou školní docházku o desítky let dříve, než se stala standardem v samotné Anglii. Jeho potomci (rodina Dorrien-Smith) byli guvernéry do roku 1920 a dodnes mají v držení ostrov Tresco.

Roku 1967 na útesech Seven Stones východně od souostroví ztroskotal supertanker Torrey Canyon; byla to první podobná katastrofa v dějinách. Ropná skvrna však tehdy díky západnímu proudění Scilly prakticky nepostihla (zasáhla zejména vlastní Cornwall a Bretaň).