Sia-men (Xiamen Shi)
Sia-men (ZZ 厦门, TZ 廈門, pinyin Xiàmén; doslova „Brána Velkého domu“; dříve též podle místní výslovnosti známé pod jménem Amoy) je přístavní město při Tchajwanském průlivu v provincii Fu-ťien v jihovýchodní Číně.
Na ploše 1640 km² čítá coby druhé největší město provincie Fu-ťien obyvatel. V minulých stoletích patřilo k nejdůležitějším přístavům Číny – od roku 1541 sem připlouvali Portugalci a další evropští obchodníci a přes Sia-men proudila většina obchodu s čínským čajem. Právě výslovnost jména pro tento nápoj ve zdejším nářečí jižní Min dala mnoha jazykům výraz pro čaj (např. anglicky tea, německy Tee). Sia-men bylo mezi pěticí přístavních měst, která podle Nankingské smlouvy z roku 1842 musela Čína otevřít zahraničnímu obchodu. V roce 1981 se pak stalo jednou z prvních nově zřízených zvláštních hospodářských zón. V září 2017 se zde uskutečnilo setkání lídrů zemí BRICS.
Pro svou evropskou architekturu, subtropické podnebí a uvolněnou atmosféru je město oblíbenou turistickou destinací. Místní Siamenská univerzita je jednou z nejlepších čínských vysokých škol a umisťuje se na nejvyšších příčkách v oblíbenosti mezi čínskými studenty. Její kampus, ležící v obvodě S’-ming, je považován za nejkrásnější v celé Číně.
V těsném sousedství, odděleno pouze 10 km úzkým průlivem, leží souostroví Ťin-men (Quemoy), pod správou Čínské republiky na Tchaj-wanu.
V severní části ostrova leží mezinárodní letiště Sia-men Kao-čchi, které se podle počtu ročně přepravených cestujících dlouhodobě pohybuje na začátku druhé desítky v rámci celé Čínské lidové republiky.
Subprovinční město Sia-men se člení na šest celků okresní úrovně, a sice šest městských obvodů.
Na ploše 1640 km² čítá coby druhé největší město provincie Fu-ťien obyvatel. V minulých stoletích patřilo k nejdůležitějším přístavům Číny – od roku 1541 sem připlouvali Portugalci a další evropští obchodníci a přes Sia-men proudila většina obchodu s čínským čajem. Právě výslovnost jména pro tento nápoj ve zdejším nářečí jižní Min dala mnoha jazykům výraz pro čaj (např. anglicky tea, německy Tee). Sia-men bylo mezi pěticí přístavních měst, která podle Nankingské smlouvy z roku 1842 musela Čína otevřít zahraničnímu obchodu. V roce 1981 se pak stalo jednou z prvních nově zřízených zvláštních hospodářských zón. V září 2017 se zde uskutečnilo setkání lídrů zemí BRICS.
Pro svou evropskou architekturu, subtropické podnebí a uvolněnou atmosféru je město oblíbenou turistickou destinací. Místní Siamenská univerzita je jednou z nejlepších čínských vysokých škol a umisťuje se na nejvyšších příčkách v oblíbenosti mezi čínskými studenty. Její kampus, ležící v obvodě S’-ming, je považován za nejkrásnější v celé Číně.
V těsném sousedství, odděleno pouze 10 km úzkým průlivem, leží souostroví Ťin-men (Quemoy), pod správou Čínské republiky na Tchaj-wanu.
V severní části ostrova leží mezinárodní letiště Sia-men Kao-čchi, které se podle počtu ročně přepravených cestujících dlouhodobě pohybuje na začátku druhé desítky v rámci celé Čínské lidové republiky.
Subprovinční město Sia-men se člení na šest celků okresní úrovně, a sice šest městských obvodů.
Mapa - Sia-men (Xiamen Shi)
Mapa
Státní území - Čína
Vlajka Čínské lidové republiky |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
UG | Ujgurština (Uighur language) |
ZA | Čuangština (Zhuang language) |
ZH | Čínština (Chinese language) |