Mapa - Stara planina (Balkan Mountains)

Stara planina ( a ) je dlouhé pásemné třetihorní pohoří ve východní části Balkánského poloostrova v jihovýchodní Evropě. Za počátek pohoří je tradičně považován vrchol Vrška Čuka na hranicích Bulharska a Srbska. Poté se táhne v délce asi 560 km, nejprve jihovýchodním směrem podél společné bulharsko-srbské hranice, poté východním směrem napříč Bulharskem, kde tvoří přirozenou bariéru mezi severní a jižní polovinou země, a nakonec dosahuje Černého moře u mysu Emine. Nejvyšším bodem pohoří je Botev (2376 m).

Ve většině centrální a východní části tvoří hřeben rozvodí mezi povodími Černého a Egejského moře. Výraznou proláklinu v pohoří tvoří místy úzká Iskărská roklina, která se nachází jen několik kilometrů severně od bulharského hlavního města Sofie. Krasový reliéf podmiňuje velký počet jeskyní, včetně jeskyně Magura s nejvýznamnější a nejrozsáhlejší evropskou postpaleolitickou jeskynní malbou, Ledenice, Saevy dupky, Bačo Kiro atd. Nejpozoruhodnějším skalním útvarem jsou Bělogradčické skály na západě.

Na území Stare planiny se nachází několik významných chráněných území: Národní park Centrální Balkán, přírodní parky Vračanský Balkán, Bulgarka a Sinite Kamani a řada přírodních rezervací. Stara planina je pozoruhodná svou flórou a faunou. V oblasti Kozje steny roste například plesnivec alpský. Jedny z nejpozoruhodnějších krajinných scenérií zahrnuje Národní park Centrální Balkán se strmými skalami, nejvyššími vodopády na Balkánském poloostrově a bujnou vegetací. Nachází se zde řada významných přírodních rezervací, například Čuprene, Kozja stena a další. V oblasti žije většina velkých evropských savců včetně medvěda hnědého, vlka, prasete divokého, kamzíka a jelena.

Od starého názvu zdejších hor, Velký Balkán, se odvozuje název Balkánského poloostrova. Stara planina v češtině doslovně znamená Staré hory.

Předpokládá se, že název přinesli do regionu v 7. století Bulhaři, kteří jej použili pro oblast jako součást První bulharské říše. V bulharštině bylo archaické slovo balkan (балкан) převzato z turečtiny a znamená „hora“. Je možné, že nakonec pochází z perského bālkāneh nebo bālākhāna, což znamená „vysoký, horní nebo honosný dům“. Název se dodnes zachoval ve Střední Asii v názvech Uly Balkan (Balkánské hory) a Balkanský vilájet (hl. město Balkanabat) v Turkmenistánu. V turečtině balkan znamená „řetěz zalesněných hor“.

Ve starověku a středověku bylo pohoří známo pod thráckým názvem: Haemus Mons (latinsky Haemus). Vědci se domnívají, že název Haemus (Αἷμος) je odvozen od thráckého slova *saimon, „horský hřeben“/pohoří. Název mysu Emine, místa kde se pohoří stýká s Černým mořem, je pak odvozen od názvu Aemon. Lidová etymologie tvrdí, že „Haemus“ pochází z řeckého slova „haima“ (αἵμα), což znamená „krev“, a vychází z řecké mytologie. Během boje mezi Diem a nestvůrou Týfónem zranil Zeus Týfóna hromem; Týfónova krev pak dopadla na hory, které pak byly podle tohoto boje pojmenovány.

Mezi další názvy, kterými se hory v různých časových obdobích označovaly, patří Aemon, Haemimons, Hem, Emus, slovanské Matorni gori a turecké Kocabalkan. Česky se hory také někdy nazývají Velký Balkán.