Teherán (Tehran)
Na území Teheránu je jedno letiště, Mehrabád, které zajišťuje spojení se všemi hlavními obchodními a politickými středisky na světě. Z průmyslových odvětví zastoupených ve městě mají největší význam automobilový a elektrotechnický průmysl, textilnictví, výroba stavebních hmot, zbraní, chemických látek a cukru.
Pohled ze vzduchu
První zpráva o Teheránu pochází z roku 942 a stejně jako pozdější popisy z 13. a 14. století hovoří o sídlišti s ovocnými zahradami a čistou vodou ležícím severně od města Rajj. Obyvatelé, kteří si své příbytky zřizovali většinou pod zemí, v jeskyních a skalních rozsedlinách, prý byli obávanými silničními lupiči. Počátky osídlení na území dnešního velkoměsta však sahají až do neolitu.
Pro rozvoj Teheránu měl rozhodující význam vpád Mongolů v roce 1220, neboť sem uprchla řada obyvatel seldžucké rezidence Rajj, dosavadního přirozeného centra oblasti. Již ve 14. století získalo rozrůstající se sídliště jistý hospodářský význam, jeho pravý rozkvět ale nastal až za Safíovců, dynastie, která v zemi vládla od roku 1501. Teprve tehdy se stal Teherán definitivně městem.
První Evropan, který do Teheránu zavítal, byl Španěl Ruy Gonzáles de Clavijo v roce 1404, když cestoval ke dvoru Tímúra Lenka. Sídliště bylo tehdy ještě neopevněné – první hradby z nepálených cihel, jež obklopovaly i citadelu v místech dnešního Golestánského paláce, se objevily až za vlády Tahmáspa I., druhého safíovského šáha. Abbás I. Veliký (1587–1629) učinil z Teheránu jednu ze svých rezidencí a dal vybudovat široké ulice odpovídající nové roli sídlištní aglomerace.
V roce 1722 město vyplenili Afghánci, brzy však bylo obnoveno. Za Karíma Chána, který zde dočasně sídlil, byl po roce 1758 přebudován palác z dob Abbáse I. a na ochranu před kmeny ze severu zesíleny městské hradby. Nesmírný rozmach však město zaznamenalo až od vlády Ágy Muhammada Chána (1795–1797), zakladatele dynastie Kádžárovců, který se zde nechal korunovat na šáha. Sám sice po sobě nezanechal větší stavební památky, jeho rozhodnutí usadit se v těchto místech ale učinilo z Teheránu centrum celé Persie.
Během vlády druhého kádžárovského šáha Fath Alího byla postavena řada mešit, medres a palácových staveb a současně rozšířen Golestánský palác, sídlo panovníka. Šáh Násiruddín dal po roce 1857 strhnout safíovské hradby a zahájil moderní výstavbu města, na níž se podílel i český rodák August Karel Kříž. Za perské konstituční revoluce, probíhající v letech 1905–1911, zde mělo své středisko revoluční hnutí. V roce 1906 se v Teheránu sešel první perský parlament, v platnost vstoupila ústava, která omezila moc šáha.
V roce 1921 provedl důstojník kozácké perské jízdy, Rezá Chán, státní převrat a roku 1925 se nechal zvolit poslanci parlamentu novým šáhem – dynastie Kádžárovců byla sesazena. Rezá Šáh Pahlaví, jak znělo vladařské jméno nového pána Persie, sledoval politiku modernizace, založil v Teheránu dvě státní univerzity a roku 1935 změnil název státu na Írán. V srpnu 1941, kdy se už delší dobu Teherán dostával pod vliv nacistického Německa, okupovala zemi i město vojska SSSR a Velké Británie. Na přelomu listopadu a prosince 1943 se v Teheránu konala konference Velké Trojky. Po skončení války nastal velký rozvoj aglomerace, který utlumil až pád monarchie během islámské revoluce v roce 1979. Od těch dob je Teherán hlavním městem Íránské islámské republiky a sídlem jejího prezidenta.
Mapa - Teherán (Tehran)
Mapa
Státní území - Írán
Íránská vlajka |
V Íránu jsou principy státního uspořádání úzce propojeny s náboženstvím. Státním náboženstvím Íránu je šíitský islám, který vyznává přes 90 % obyvatel, cca 8 % tvoří sunnité a zbývající 1 % tvoří další náboženské menšiny, hlavně komunity křesťanů (především Arméni), ahl-e-hakk zoroastriánů, židů a bahá’istů (víra bahá’í je oficiálně zakázána).
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
IRR | Íránský rijál (Iranian rial) | ï·¼ | 2 |