Wolverhampton
 |
Má se za to, že město je pojmenované po saské šlechtičně Wulfurně, která město roku 985 založila. Další možností je pojmenování po místním dánském vojevůdci Wulferovi.
Oblast v okolí Wolverhamptonu byla místem rozhodující bitvy mezi Sasy a Dány roku 963, ve které Sasové zvítězili. Roku 994 založila Wulfurna v tomto místě klášter a věnovala mu půdu. Na těchto pozemcích byl později roku 1425 postaven kostel svatého Petra, na jehož schodech stojí socha věnovaná památce Wulfurny.
Od 13. století se datuje rozvoj Wolverhamptonu, který se stal rušným obchodním centrem. Město bylo důležitým střediskem obchodu s vlnou. Od 16. století se ve Wolverhamptonu rozvíjela průmyslová výroba železných a bronzových předmětů. Roku 1512 sir Stephen Jennys, bývalý starosta Londýna a rodák z Wolverhamptonu, zde založil Wolverhampton Grammar School, jednu z nejstarších stále aktivních škol Velké Británie.
V 19. století byla oblast na jihovýchodě města označována jako Black Country, z důvodu znečištění prachem produkovaným průmyslovými společnostmi, který pokrýval půdu. Ve viktoriánské době se město stalo bohatým průmyslovým centrem hlavně kvůli obrovským zásobám uhlí a železné rudy nacházejícím se v jeho okolí. Toto bohatství se odrazilo ve stavbách honosných sídel z nichž některé, Wightwick Manor, Mount nebo Tettenhall Towers, se dochovaly do současnosti, ale většina ostatních byla zbořena v 60. a 70. letech 20. století.
První automatický světelný semafor v Anglii byl instalován na Princes Square ve Wolvelhamptonu roku 1927. Moderní semafor v tomto místě má design připomínající první verzi světel. První železniční spojení s okolím bylo ve městě zprovozněno roku 1837.
Mapa - Wolverhampton
Mapa
Státní území - Spojené království
 |
 |
| Vlajka Spojeného království | |
Významné kultury vznikaly na území dnešní Británie od neolitu. Důkazem je monument Stonehenge v jižní Anglii. Ve 4. století před n. l. přišli do země Keltové. V 1. století n. l. velkou část země ovládla Římská říše a zřídila zde svou provincii zvanou Britannia, která existovala do 5. století. Poté se země zmocnily germánské kmeny zvané souhrnně Anglosasové, kteří od 8. století čelili nájezdům Vikingů. Anglosasové pak podlehli Normanům, potomkům Vikingů, Franků a pořímštěných Galů ze severu Francie. Jejich invaze vedená Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandským vévodstvím. Asi o sto let později tím byl umožněn vznik anjouovské říše dynastie Plantagenetů na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii postupně ztratili, podařilo se jim však ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. Tudor roku 1534 uvedl na Britské ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy zákony o unii spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) a osamostatnění Spojených států sice Velkou Británii oslabily, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i Irská republika.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| GBP | Libra šterlinků (Pound sterling) | £ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| EN | Angličtina (English language) |
| CY | Velština (Welsh language) |
