Čeng-čou (Zhengzhou Shi)
Čeng-čou je hlavním městem čínské provincie Che-nan a po Wu-chanu nejlidnatější město ve střední Číně. Čeng-čou je městská prefektura, která slouží jako politické, ekonomické, technologické a vzdělávací centrum provincie. Centrum města leží na jižním břehu Žluté řeky a od roku 2004 patří mezi osm starobylých čínských hlavních měst.
Do prefektury Čeng-čou patří i okres Teng-feng, kde se nachází řada náboženských a vědeckých památek souhrnně zařazená do světového dědictví UNESCO jako Historické památky Teng-fengu.
Ruiny městských zdí starověkého města [[Čeng-čou, jednoho z hlavních sídel dynastie Šang. Město dosahovalo největšího významu v letech 1630 př. n. l. až 1400 př. n l.. ]] Hradbami ohrazená oblast byla rozsáhlá 1,75 × 1,5 km, celá aglomerace činila 25 km². Počet obyvatel je odhadován na 100 000. Dnešní výzkumy komplikuje skutečnost, že se na ruinách města nachází průmyslová oblast.
V severovýchodní části historického města se nachází palácový okrsek o rozloze 300 000 m², který byl obklopen 5–6 metrů širokým příkopem. V jiných částech města se zpracovával bronz, keramika a kosti. V jihovýchodní části města bylo nalezeno 13 velkých bronzových předmětů. Většinu z nich tvoří nádoby, z nichž největší váží 75 kg.
Do prefektury Čeng-čou patří i okres Teng-feng, kde se nachází řada náboženských a vědeckých památek souhrnně zařazená do světového dědictví UNESCO jako Historické památky Teng-fengu.
Ruiny městských zdí starověkého města [[Čeng-čou, jednoho z hlavních sídel dynastie Šang. Město dosahovalo největšího významu v letech 1630 př. n. l. až 1400 př. n l.. ]] Hradbami ohrazená oblast byla rozsáhlá 1,75 × 1,5 km, celá aglomerace činila 25 km². Počet obyvatel je odhadován na 100 000. Dnešní výzkumy komplikuje skutečnost, že se na ruinách města nachází průmyslová oblast.
V severovýchodní části historického města se nachází palácový okrsek o rozloze 300 000 m², který byl obklopen 5–6 metrů širokým příkopem. V jiných částech města se zpracovával bronz, keramika a kosti. V jihovýchodní části města bylo nalezeno 13 velkých bronzových předmětů. Většinu z nich tvoří nádoby, z nichž největší váží 75 kg.
Mapa - Čeng-čou (Zhengzhou Shi)
Mapa
Státní území - Čína
Vlajka Čínské lidové republiky |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
UG | Ujgurština (Uighur language) |
ZA | Čuangština (Zhuang language) |
ZH | Čínština (Chinese language) |