Mapa - Špicberky (Svalbard)

Špicberky (Svalbard)
Špicberky, norsky Svalbard, je norské souostroví v Severním ledovém oceánu. Nachází se severně od evropské pevniny, zhruba uprostřed mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Je to skupina ostrovů roztroušených mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky. Největším ostrovem souostroví je Západní Špicberk, následují Severovýchodní země a Edgeův ostrov. Největším městem je Longyearbyen.

Zároveň je to nejsevernější část Norského království. Přísně vzato se Špicberky (Spitsbergen) jmenuje pouze největší ostrov na západě souostroví, označování celého souostroví tímto jménem je ale značně rozšířené, byť nepřesné. Podle Špicberské dohody ze dne 9. února 1920 je souostroví pod přímou suverenitou Norska a podle zákona ze dne 17. června 1925 rovněž částí Norského království. Trvale obývané jsou pouze tři ostrovy: Západní Špicberk (Spitsbergen), Medvědí ostrov (Bjørnøya) a Hopen.

Podle Špicberků pojmenovala anglická astronomka Mary Adela Blaggová pohoří Montes Spitzbergen na přivrácené straně Měsíce.

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích provozuje na Špicberkách Českou arktickou výzkumnou stanici.

První obyvatelé se na Špicberkách mohli vyskytovat již v eneolitu. Švédský archeolog H. Christiansson našel na ostrovech pazourek, který datoval do období 3 000 let před naším letopočtem. Jeho nález je však osamocený a další jiné předměty či pozůstatky obydlí nebyly nalezeny. Podle ruských zdrojů byli prvními objeviteli Špicberk ruští Pomorové, kteří se začátkem 12. století vydávali za mroži severně od Medvědího ostrova. Rusové také dali ostrovům název Grumant, který vznikl zkomolením slova Grunland (Grónsko), země ker a ledu, o jejíž existenci se zřejmě doslechli od Švédů. Podle zápisků novgorodského kupce Ivana Novgorodce Pomorové na Grunmantu měli své rybářské a lovecké chatrče. Názor, že byly Špicberky objeveny ruským etnikem Pomorů prosazovali sovětští historici, pro toto tvrzení však nebyly doloženy žádné archeologické důkazy. Špicberky byly objeveny koncem 12. století Vikingy. Později tento objev upadl v zapomnění a v roce 1596 byly Špicberky znovuobjeveny holandským mořeplavcem Willemem Barrentsem. Poprvé se o Svalbard zmiňují islandské historické písemnosti z roku 1194. Souostroví je popsáno rovněž v islandské zeměpisné „encyklopedii“ Landnåmsboken z konce 12. století; neví se však, zda jsou v tomto díle popisovány opravdu dnešní Špicberky. V tradiční norštině se zdejší zemi říká Svalbarði – doslovný překlad by byl tedy „chladný okraj“. Opravdu nepopíratelným objevitelem se stal až Holanďan Willem Barents, který zde přistál v roce 1596, ale královské Holandsko respektovalo dánsko-norskou svrchovanost nad tímto územím. Mezi roky 1612–1720 se zdejší vody při západním pobřeží staly důležitou velrybářskou oblastí, lovili zde Dánové, Holanďané, Angličané, Francouzi a Norové. Odhaduje se, že samotní Holanďané vylovili něco okolo 60 000 velryb. Lov řídili ze základny Smeerenburg (česky Tukové město), kterou zde založili; ta jim také sloužila jako základna pro arktické expedice. V průběhu roku 1671 provedl kompletní pozorování místní flory a fauny německý lékař Friedrich Martens.

Jako výchozí bod si Špicberky vybralo i mnoho polárních expedicí, mj. expedice Roalda Amundsena a Umberta Nobileho – lety vzducholodí Norge a Italia k severnímu pólu. Ostrovy byly kompletně geologicky zmapovány až mezi roky 1940–1980 geology z Cambridge a dalších univerzit vedených většinou Brianem Harlandem.

Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem dne 22. června 1941 bylo veškeré civilní obyvatelstvo Špicberků evakuováno britskou válečnou lodí – Rusové do SSSR a Norové do Velké Británie (pevninské Norsko bylo v té době již německým protektorátem). Všechny strategické objekty byly pak zničeny (těžební zařízení na ropu a uhlí, elektrárna a radiostanice). Norská vojenská posádka ale zůstala v Longyearbyenu, Barentsburgu a Svea. 8. září 1943 však byly tyto jednotky napadeny masívním útokem německých sil z bitevní lodi Tirpitz, 7 Norů bylo v obranném boji zabito, 41 mužů bylo zajato a odvezeno do zajetí v Německu, zbytek posádky se zachránil v horách. SSSR vznesl v roce 1944 požadavek, aby se souostroví Špicberky stalo společným norsko-sovětským kondominiem (felleseie) a Bjørnøya přímo částí sovětského území. Později byl tento požadavek stažen.

Dne 1. června 1973 rozhodla norská vláda o vytvoření tří národních parků, dvou velkých přírodních rezervací a celkem patnácti ptačích chráněných rezervací na souostroví. V roce 1973 začala také stavba zpevněné přistávací dráhy na letišti Svalbard lufthavn v Longyear. První letadlo zde přistálo 14. září 1974, letiště pak bylo oficiálně otevřeno dne 2. září 1975.

 
Mapa - Špicberky (Svalbard)
Mapa
Google Earth - Mapa - Špicberky
Google Earth
Microsoft Bing - Mapa - Špicberky
Microsoft Bing
OpenStreetMap - Mapa - Špicberky
OpenStreetMap
svalbard_map.jpg
1574x2225
water.iopan.gda.pl
svalbard_map_crop.jp...
1025x1407
www.jbiggs.com
spitzbergen-svalbard...
700x738
www.planetware.com
forsidekart-6..jpg
601x609
cruise-handbook.npol...
svalbard.jpg
504x631
arcticportal.org
286px-Norway_Svalbar...
286x400
upload.wikimedia.org
dsc_6565.jpg
300x305
fundreams.files.word...
map1.jpg
310x288
www.wideview.it
280px-Spitsbergen_la...
280x277
upload.wikimedia.org
Státní území - Špicberky a Jan Mayen
Špicberky a Jan Mayen (norsky Svalbard og Jan Mayen) je společné označení dvou ostrovních území v Severním ledovém oceánu, Špicberků a Jan Mayenu. Ačkoli jsou od sebe vzdálená asi 1070 km a mají odlišné postavení (Jan Mayen je norské území, zatímco Špicberky jsou Norskem spravovány na základě Špicberské smlouvy), někdy se seskupují pro statistické účely. Mají společný kód podle ISO 3166-1.

Měna / Jazyk (lingvistika)  
ISO Jazyk (lingvistika)
NO Norština (Norwegian language)
RU Ruština (Russian language)
Čtvrť - Státní území  
Územní jednotka
Státní území, State, Region,...