Čínský jüan

Čína, plným názvem Čínská lidová republika , zkratkou ČLR (mezinárodně CN), je stát ležící ve východní Asii. S 1,4 miliardy obyvatel je Čína, spolu s Indií, nejlidnatější zemí světa, rozloha 9,6 milionu km² ji činí čtvrtým největším státem. Čína se rozkládá napříč pěti časovými pásmy a sousedí se 14 zeměmi, což je po Rusku druhý nejvyšší počet na světě. Země se člení na 23 provincií, pět autonomních oblastí, čtyři přímo spravovaná města (Peking, Tchien-ťin, Šanghaj, Čchung-čching) a dvě zvláštní administrativní oblastí (Hongkong a Macao). Hlavním městem Číny je Peking, nejlidnatějším městem je Šanghaj.

Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.