Albánský lek
L
Lek (množné číslo lekë) je zákonným platidlem Albánie. Jeho ISO 4217 kód je ALL. Jedna setina leku se nazývá qindarkë (množné číslo qindarka). Pro svoji nízkou kupní hodnotu se v oběhu ovšem nevyskytují žádné mince v nominálních hodnotách qindarka.Albánie používala až do získání samostatnosti na Osmanské říši v roce 1912 osmanský monetární systém. Mezi roky 1912 a 1926 kolovaly na albánském území mince a bankovky států, které byly zapojeny do Latinské monetární unie (především francouzský frank, řecká drachma, italská lira) i rakousko-uherská koruna.
V roce 1926 byla zavedena národní albánská měna Franga (albánské pojmenování pro frank), která se dělila na 5 leků.
Během 2. světové války byla albánská měna pevně navázaná na italskou liru (v poměru 1 franga = 6,25 italských lir, období 1939–1943) a později na německou marku (v poměru 1,25 franga = 1 marka, období 1943–1945). V listopadu byla albánská měna oficiálně přejmenována na lek. Zároveň byla vytvořena měnová unie mezi Albánií a Jugoslávií. Jejich měny měly paritní hodnotu (1 lek = 1 jugoslávský dinár). Tato unie byla zrušena v roce 1948 a albánský lek se pevně navázal pro změnu na sovětský rubl v poměru 12,5 leků = 1 rubl. Po rozpadu Východního bloku začala být zdejší měna volně směnitelná a začala se objevovat inflace. Zatímco v roce 1988 základní potraviny měly cenu několika leků, dnes mají hodnotu stovek, a to i přesto, že proběhlo několik měnových reforem.
Státní území
-
Albánie
Albánie je členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rady Evropy, Světové obchodní organizace (WTO), Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA), Organizace islámské spolupráce (OIC) a jedním ze zakládajících členů Unie pro Středomoří. Od ledna 2003 byla potenciálním kandidátem na vstup do Evropské unie a 28. dubna 2009 o členství v Evropské unii formálně požádala. Od roku 2014 je oficiálním žadatelem o členství, přístupové rozhovory začaly v březnu 2020.