Eveština

Eveština
Eweština (též ewe, či eve, evesky Eʋegbe) je jazyk ze skupiny jazyků Kwa používaný přibližně třemi miliony mluvčích v Ghaně a Togu. Patří do podskupiny jazyků Gbe rozšířených mezi východní Ghanou a západní Nigérií. Dalšími příbuznými jazyky jsou jazyky Fon a Aja. Stejně jako ostatní jazyky Gbe je i eweština jazykem tónovým. Eweština je co se týče výslovnosti velmi těžký jazyk, pro nerodilého mluvčího je například téměř nepřekonatelný problém rozeznat rozdíl mezi d a ɖ, sami můžete posoudit na http://www.youtube.com/watch?v=dUDrLCB0wQk (4:23), o a ɔ, e a ɛ, také je obrovský problém vyslovit ƒ, kp a gb.

Díky Diedrichu Hermannu Westermannovi, jenž zveřejnil řadu slovníků a mluvnic tohoto jazyka a dalších, příbuzných jazyků, je eweština jedním z nejlépe zdokumentovaných jazyků Afriky.

Jedná se o jeden ze dvou národních jazyků Toga, tím druhým je kabiye.

Státní území
  • Ghana
    Ghana, plným názvem Ghanská republika, je stát v západní Africe. Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu.

    Ghana se rozkládá na ploše 238 535 kilometrů čtverečních, tvořené různorodou krajinou, od pobřežních savan až po tropické deštné lesy. Ghana má jako řada jiných afrických zemí překotně rostoucí populaci. Zatímco v roce 1990 měla 14 milionů obyvatel, roku 2019 to bylo již více než dvakrát tolik. S více než 31 miliony obyvatel je dnes Ghana po Nigérii druhou nejlidnatější zemí západní Afriky. Hlavním a největším městem je Akkra. Mezi další velká města patří Kumasi, Tamale a Sekondi-Takoradi.
  • Togo
    Togo, plným názvem Tožská republika, je stát v západní Africe ležící na pobřeží Atlantského oceánu (Beninský záliv), tzv. Zlatonosné pobřeží. Rozlohou 56 785 km² se řadí mezi menší státy afrického kontinentu. Na západě hraničí s Ghanou (877 km), na severu s Burkinou (126 km) a na východě s Beninem (644 km). Pobřeží na jihu je dlouhé jen 56 km.

    R. Hellgrewe, 1908)]] Pobřeží Toga se od konce 15. století postupně stalo cílem zájmu Portugalců, Nizozemců, Francouzů a Angličanů, zejména obchodníků s otroky. Počátkem 18. století vytvořily kmene Ewe v jižní části země kmenový svaz, sever se stal součástí domorodých království Dagomba a Gondža. Od 2. poloviny 19. století zesílilo pronikání německých kolonizátorů, roku 1884 byl nad jižní částí Toga vyhlášen německý protektorát Togoland, v roce 1905 se z celého území stala německá kolonie. Hned po vypuknutí 1. světové války Togo obsadila francouzská a britská vojska. V roce 1922 bylo Togo vyhlášeno mandátním územím Společnosti národů pod správou Francie (východní část směrem k Dahome) a Velké Británie (západní část směrem ke Zlatonosnému pobřeží). Krátce před tím bylo určitými kruhy uvažováno o zřízení československé kolonie na území Toga, jednalo se však spíše o pouhé úvahy bez politické podpory relevantních aktérů. Během 2. světové války byla francouzská část do roku 1942 loajální vichistickému režimu, poté Svobodné Francii. Vznikl také Výbor tožské jednoty, který významně přispěl k úsilí za dosažení nezávislosti. V roce 1946 se Togo stalo poručenským územím v britské a francouzské správě. O deset let později se v Brity spravované části uskutečnil plebiscit, na jehož základě došlo k jejímu připojení ke Zlatonosnému pobřeží (Ghana). Francouzské části byla přiznána vnitřní samospráva.