Jidiš
Jidiš ( nebo idiš "židovský") je západogermánský jazyk, kterým hovoří kolem tří miliónů Židů po celém světě. Sám název jidiš znamená židovský (německy Jüdisch) a je zkratkou za původní „jidiš dajč“ (ייִדיש־דײַטש), tedy „židovská němčina“. Mluvená forma je i dnes němčině blízká, jidiš však obsahuje řadu výpůjček z hebrejštiny a jazyků mnoha národů, v jejichž sousedství Židé žili.
Jidiš sdílí značnou část slovní zásoby s němčinou a oba jazyky se sobě podobají i gramaticky. Byla vznesena hypotéza, že někteří mluvčí němčiny rozumí řeči v jidiš, která se podobá němčině Slovanů. Někteří badatelé proto považovali jidiš za dialekt němčiny (podobně jako švýcarskou němčinu), spíše než za samostatný jazyk. Většina lingvistů však považuje jidiš a němčinu za samostatné jazyky. Jsou pro to následující důvody:
* němčina a jidiš nejsou všeobecně vzájemně srozumitelné (to platí zvláště o německých mluvčích, kteří mají problém porozumět jidiš);
* 20 až 30 procent slovní zásoby jidiš nemá nic společného s němčinou;
* nezanedbatelná část gramatiky jidiš se od němčiny liší, často jako důsledek ovlivňování dalšími (např. slovanskými) jazyky;
* liší se zeměpisné rozšíření i kulturní pozadí.
Lingvista Paul Wexler šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že jidiš je původně slovanský jazyk, jehož slovní zásoba byla nahrazena německými slovy. Tento pohled je nicméně většinou ostatních lingvistů odmítán.
Jiní zdůrazňují, že hranice mezi „jazykem“ a „dialektem“ je někdy mlhavá, neboť:
* jazyky jako dánština, švédština a norština jsou si mnohem bližší než jidiš a němčina, jsou téměř úplně vzájemně srozumitelné, a přesto se považují za samostatné jazyky;
* západní a východní dialekt jidiš jsou natolik odlišné, že někteří lingvisté navrhují, aby byly považovány za samostatné jazyky.
Jidiš sdílí značnou část slovní zásoby s němčinou a oba jazyky se sobě podobají i gramaticky. Byla vznesena hypotéza, že někteří mluvčí němčiny rozumí řeči v jidiš, která se podobá němčině Slovanů. Někteří badatelé proto považovali jidiš za dialekt němčiny (podobně jako švýcarskou němčinu), spíše než za samostatný jazyk. Většina lingvistů však považuje jidiš a němčinu za samostatné jazyky. Jsou pro to následující důvody:
* němčina a jidiš nejsou všeobecně vzájemně srozumitelné (to platí zvláště o německých mluvčích, kteří mají problém porozumět jidiš);
* 20 až 30 procent slovní zásoby jidiš nemá nic společného s němčinou;
* nezanedbatelná část gramatiky jidiš se od němčiny liší, často jako důsledek ovlivňování dalšími (např. slovanskými) jazyky;
* liší se zeměpisné rozšíření i kulturní pozadí.
Lingvista Paul Wexler šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že jidiš je původně slovanský jazyk, jehož slovní zásoba byla nahrazena německými slovy. Tento pohled je nicméně většinou ostatních lingvistů odmítán.
Jiní zdůrazňují, že hranice mezi „jazykem“ a „dialektem“ je někdy mlhavá, neboť:
* jazyky jako dánština, švédština a norština jsou si mnohem bližší než jidiš a němčina, jsou téměř úplně vzájemně srozumitelné, a přesto se považují za samostatné jazyky;
* západní a východní dialekt jidiš jsou natolik odlišné, že někteří lingvisté navrhují, aby byly považovány za samostatné jazyky.