Páli
Páli je některými badateli považován za středo-indoárijský prákrt (široká skupina jazyků starověké Indie). Patří k nejslavnějším prákrtům, jelikož jsou v něm sepsány texty théravádového buddhismu (známé jako pálijský kánon nebo Tipitaka), celý kánon byl sepsán na Srí Lance v 1. století n. l. Páli je psáno v mnoha druzích písma – bráhmí, dévanágarí a dalších typech indického písma, dokonce i v latince. Přepis do latinky byl navržen T.W.Rhys Davidsem, zakladatelem Pali Text Society.
Slovo páli samo znamená „řádek“ nebo „(kanonický) text“, z čehož vyplývá, že název pro tento jazyk má původ v komentářové tradici théravádového buddhismu. Tehdy výraz páli (ve smyslu citovaného řádku původního textu) označoval komentovaný text, který byl odlišný od komentářů (atthakatha) nebo dialektu, který v rukopisu za původním textem následoval. Každopádně otázka původu jazyka páli způsobila mnoho horlivých debat mezi učenci všech dob. Stejně tak se liší i názory, jak by mělo být slovo páli vyslovováno. Existují čtyři různé způsoby výslovnosti a všechny můžeme najít v učebnicích páli.
Je nejisté, jestli páli bylo vůbec někdy mluveným jazykem, který lidé používali ke vzájemné komunikaci. Každopádně páli je a bylo jazykem, ve kterém théravádoví buddhisté recitují. V současné době se řadí mezi literární jazyky.
V théravádové tradici se věří, že Gótama Buddha hovořil buď hovorovou magadhštinou, nebo jiným středoindickým indoárijským dialektem, který byl jazykem obyvatel Benárésu (dnes Váránasí) v severovýchodní části střední Indie. Páli je považováno za jazyk podobný staré magadhštině (Magadhí) nebo některému přímému pokračovateli tohoto jazyka. Mnoho théravádových pramenů spojuje páli se starou magadhštinou či jazykem Magadhska. Také mnozí badatelé považují páli za druh magadhského dialektu, jenž mohl být mateřštinou Buddhy a možná sloužil jako hovorová řeč magadhské elity. Podobně Walleser v něm vidí mluvu Pátaliputty (dnešní Patna) hlavního města Magadhska. Avšak nápisy nalezené v oblasti bývalého Magadhska ukazují patrné rozdíly mezi páli a tímto prákrtem. Zatímco magadhština je východoindický jazyk, páli více připomíná západoindické nápisy. Rhys Davids zastává názor, že pálí představovalo dialekt Kósaly na severovýchodě ganžské kotliny. Lamotte zastává názor, že páli je středoindický dialekt, tedy jeden ze starých prákrtů. Nicholas Ostler tvrdí, že jazyk páli musel vzniknout jako buddhistická kreolština v důsledku kompromisu nejrůznějších prákrtů buddhistických mnichů. Oskar von Hinuber spekuluje, že páli možná vzniklo jako forma lingua franca nebo jako obchodní jazyk používaný v době Ašókovy říše, čili v době rozšíření buddhismu na Srí Lanku (podle buddhistických pramenů vyslal na Srí Lanku císař Ašóka mnichy vedené svým synem arahantem Mahindou). Páli bylo již tehdy zcela zřejmě literární jazyk, který byl používán k záznamu celé Tipitaky. Poté co byl pálijský kánon přenesen na Srí Lanku, byl stále uchováván jako celek v páli, zatímco komentářová tradice, která ho doprovázela (dle informací poskytnutých Buddhaghósou) byla přeložena do sinhálštiny a uchovávána v místních jazycích po několik generací.
Avšak na indické pevnině bylo nakonec páli nahrazeno sanskrtem, literárním a náboženským jazykem po sestavení klasického sanskrtu učencem Páninim. Páli na Srí Lance vstoupilo do období úpadku pravděpodobně kolem 5. století n. l. (zatímco význam sanskrtu na pevnině vzrůstal), ale nakonec přežilo. Dílo Buddhaghósovo neslo zásadní podíl na znovuoživení páli jako významného jazyka buddhistických učenců. Vissudhimagga a další komentáře, které Buddhaghósa zkompiloval, kodifikovaly a završily sinhálskou komentářovou tradici, která byla uchovávána a rozšiřována na Srí Lance od 3. století.
V současné době je páli studováno hlavně jako prostředek k získání přístupu k buddhistickým textům a je v něm recitováno při rituálech théravádového buddhismu. Světská pálijská literatura jako kroniky, lékařské texty a nápisy má také obrovský historický význam. Velká centra výuky páli se nacházejí v tradičních théravádových zemích jako Srí Lanka a v zemích jihovýchodní Asie jako Myanmar, Thajsko, Laos a Kambodža. Úpadek pálijské učenosti na indickém subkontinentu byl završen muslimským vpádem do Indie ve 12. století. Od 19. století nejrůznější společnosti pro obnovení studia páli v Indii začaly strhávat pozornost na jazyk a jeho literaturu, snad mezi nejvýznamnější patří Maha Bodhi Society založená Anagárikou Dharmapálou.
V Evropě Pali Text Society se sídlem ve Velké Británii byla hlavní silou v prosazování studia páli mezi západními učenci od jejího založení v roce 1881. Společnost publikovala romanizované edice páli společně s mnoha anglickými překlady těchto pramenů. Jedním z důvodů založení Pali Text Society byla snaha kompenzovat nedostatek finančních prostředků shromažďovaných ke konci 19. století v Anglii na rozvoj indologie. Anglie nebyla zdaleka tak mocná ve studiu sanskrtu a prákrtských jazyků jako Německo, Rusko nebo dokonce Dánsko. Mnozí jsou toho názoru, že taková situace přetrvává dodnes. Bez inspirace pocházející z držby kolonií (např. Brity okupovaná Srí Lanka a Barma) instituce jako Dánská královská knihovna vybudovaly významnou sbírku pálijských rukopisů a silnou tradici studia páli.
Slovo páli samo znamená „řádek“ nebo „(kanonický) text“, z čehož vyplývá, že název pro tento jazyk má původ v komentářové tradici théravádového buddhismu. Tehdy výraz páli (ve smyslu citovaného řádku původního textu) označoval komentovaný text, který byl odlišný od komentářů (atthakatha) nebo dialektu, který v rukopisu za původním textem následoval. Každopádně otázka původu jazyka páli způsobila mnoho horlivých debat mezi učenci všech dob. Stejně tak se liší i názory, jak by mělo být slovo páli vyslovováno. Existují čtyři různé způsoby výslovnosti a všechny můžeme najít v učebnicích páli.
Je nejisté, jestli páli bylo vůbec někdy mluveným jazykem, který lidé používali ke vzájemné komunikaci. Každopádně páli je a bylo jazykem, ve kterém théravádoví buddhisté recitují. V současné době se řadí mezi literární jazyky.
V théravádové tradici se věří, že Gótama Buddha hovořil buď hovorovou magadhštinou, nebo jiným středoindickým indoárijským dialektem, který byl jazykem obyvatel Benárésu (dnes Váránasí) v severovýchodní části střední Indie. Páli je považováno za jazyk podobný staré magadhštině (Magadhí) nebo některému přímému pokračovateli tohoto jazyka. Mnoho théravádových pramenů spojuje páli se starou magadhštinou či jazykem Magadhska. Také mnozí badatelé považují páli za druh magadhského dialektu, jenž mohl být mateřštinou Buddhy a možná sloužil jako hovorová řeč magadhské elity. Podobně Walleser v něm vidí mluvu Pátaliputty (dnešní Patna) hlavního města Magadhska. Avšak nápisy nalezené v oblasti bývalého Magadhska ukazují patrné rozdíly mezi páli a tímto prákrtem. Zatímco magadhština je východoindický jazyk, páli více připomíná západoindické nápisy. Rhys Davids zastává názor, že pálí představovalo dialekt Kósaly na severovýchodě ganžské kotliny. Lamotte zastává názor, že páli je středoindický dialekt, tedy jeden ze starých prákrtů. Nicholas Ostler tvrdí, že jazyk páli musel vzniknout jako buddhistická kreolština v důsledku kompromisu nejrůznějších prákrtů buddhistických mnichů. Oskar von Hinuber spekuluje, že páli možná vzniklo jako forma lingua franca nebo jako obchodní jazyk používaný v době Ašókovy říše, čili v době rozšíření buddhismu na Srí Lanku (podle buddhistických pramenů vyslal na Srí Lanku císař Ašóka mnichy vedené svým synem arahantem Mahindou). Páli bylo již tehdy zcela zřejmě literární jazyk, který byl používán k záznamu celé Tipitaky. Poté co byl pálijský kánon přenesen na Srí Lanku, byl stále uchováván jako celek v páli, zatímco komentářová tradice, která ho doprovázela (dle informací poskytnutých Buddhaghósou) byla přeložena do sinhálštiny a uchovávána v místních jazycích po několik generací.
Avšak na indické pevnině bylo nakonec páli nahrazeno sanskrtem, literárním a náboženským jazykem po sestavení klasického sanskrtu učencem Páninim. Páli na Srí Lance vstoupilo do období úpadku pravděpodobně kolem 5. století n. l. (zatímco význam sanskrtu na pevnině vzrůstal), ale nakonec přežilo. Dílo Buddhaghósovo neslo zásadní podíl na znovuoživení páli jako významného jazyka buddhistických učenců. Vissudhimagga a další komentáře, které Buddhaghósa zkompiloval, kodifikovaly a završily sinhálskou komentářovou tradici, která byla uchovávána a rozšiřována na Srí Lance od 3. století.
V současné době je páli studováno hlavně jako prostředek k získání přístupu k buddhistickým textům a je v něm recitováno při rituálech théravádového buddhismu. Světská pálijská literatura jako kroniky, lékařské texty a nápisy má také obrovský historický význam. Velká centra výuky páli se nacházejí v tradičních théravádových zemích jako Srí Lanka a v zemích jihovýchodní Asie jako Myanmar, Thajsko, Laos a Kambodža. Úpadek pálijské učenosti na indickém subkontinentu byl završen muslimským vpádem do Indie ve 12. století. Od 19. století nejrůznější společnosti pro obnovení studia páli v Indii začaly strhávat pozornost na jazyk a jeho literaturu, snad mezi nejvýznamnější patří Maha Bodhi Society založená Anagárikou Dharmapálou.
V Evropě Pali Text Society se sídlem ve Velké Británii byla hlavní silou v prosazování studia páli mezi západními učenci od jejího založení v roce 1881. Společnost publikovala romanizované edice páli společně s mnoha anglickými překlady těchto pramenů. Jedním z důvodů založení Pali Text Society byla snaha kompenzovat nedostatek finančních prostředků shromažďovaných ke konci 19. století v Anglii na rozvoj indologie. Anglie nebyla zdaleka tak mocná ve studiu sanskrtu a prákrtských jazyků jako Německo, Rusko nebo dokonce Dánsko. Mnozí jsou toho názoru, že taková situace přetrvává dodnes. Bez inspirace pocházející z držby kolonií (např. Brity okupovaná Srí Lanka a Barma) instituce jako Dánská královská knihovna vybudovaly významnou sbírku pálijských rukopisů a silnou tradici studia páli.