- Irácká vlajka

Vlajka Iráku má podle vzoru egyptské trikolóry tři vodorovné pruhy v barvách červené, bílé a černé. V prostředním, bílém pruhu je zelený arabský nápis Allāhu Akbar („Bůh je veliký“).

Červená barva symbolizuje statečnost v boji, bílá šlechetnost, černá islámské vítěze v minulosti a zelená je barvou islámu.

Poslední změna vlajky se uskutečnila v roce 2008. Stejný vlajkový vzor (až na poměr stran listu 1:2) měla v letech 1963–1971 i Sýrie. Kromě Iráku je použita tato trikolóra také na vlajkách Egyptu, Jemenu, Súdánu a Sýrie (místo nápisu doplněna o znak, klín nebo hvězdy).

Velká část Iráku se nachází mezi řekami Eufrat a Tigris. Toto území je od starověku známé jako Mezopotámie. Od 6. století př. n. l. bylo součástí Perské říše a po roce 633 bylo dobyto Araby. V roce 1534 bylo území dnešního Iráku připojeni k Osmanské říši. Prvními státními vlajkami vyvěšovanými na území dnešního Iráku byly Osmanské vlajky. Do roku 1844 byly vlajky Osmanské říše tvořeny červeným listem s bílým půlměsícem a bílou osmicípou hvězdou. Známa je i varianta se třemi půlměsíci (nejsou obrázky). Roku 1844 byla hvězda změněna na pěticípou.

Po začátku I. světové války obsadila na konci roku 1914 britsko-indická vojska Basru a postupně dobývala celý Irák. Toto dobývání bylo dokončeno 30. října 1918 a na celém území se začala vyvěšovat vlajka Spojeného království.

Již v červnu 1920 vypuklo protikoloniální povstání ale 11. listopadu se stal Irák mandátním územím Společnosti národů spravovaným Spojeným královstvím. Povstalci užívali vlaku, vycházející z vlajky království Hidžáz z roku 1917, kterou tvořily tři pruhy: černý, zelený a bílý. U žerdi byl pak červený, pravoúhlý klín. Panarabské barvy představovaly arabské dynastie: černá Abbásovce, zelená Fátimovce, bílá Umajjovce a červená Hášimovce. Není obrázek.

23. srpna 1921 bylo pod britským protektorátem vyhlášeno Irácké království. Králem se stal Fajsal I. (mimochodem bratr jordánského krále Abdalláha I.). V této souvislosti byla zavedena první irácká státní vlajka o poměru 1:2. Ta byla stejná jako vlajka povstalců z roku 1920, v červeném klínu však byly pod sebou umístěny dvě bílé sedmicípé hvězdy. Dvě hvězdy symbolizovaly to, že se Irák stal po Sýrii (včetně Zajordánska) druhým státem v připravované panarabské federaci, v které měl každý člen připojit další hvězdu. (Jordánská vlajka má jednu sedmicípou hvězdu na své stejné vlajce dodnes). Sedm cípů hvězd symbolizuje sedm úvodních veršů koránu. Není obrázek.

V květnu roku 1922 bylo, pro lepší rozeznatelnost vlajky, změněno pořadí pruhů. Z vlajky černo-zeleno-bílé se stala černo-bílo-zelená. Není obrázek.

V roce 1924 došlo k další změně irácké vlajky. Červený trojúhelník byl nahrazen lichoběžníkem stejné barvy. Poměr stran 1:2 zůstal zachován. Vlajka zůstala zachována i po nahrazení mandátní smlouvy smlouvou spojeneckou v roce 1930, po získání formální nezávislosti v roce 1932, po smrti krále Fajsala v roce 1933 i okupaci britskými vojsky v letech 1941–1947.

14. července 1958 byla, po převratu důstojníků pod vedením Abdula Karima Kásima a zavraždění krále Fajsala II., svržena monarchie a vyhlášena Irácká republika. Přesně po roce byla 14. července 1959 zavedena nová státní vlajka, kterou tvořil list o poměru 1:2 se třemi svislými pruhy: černým, bílým a zeleným. Uprostřed bílého pruhu byla červená osmicípá hvězda se žlutým středem a bílým lemem.

Mezopotámie (z řeckého Μεσοποταμία, Mesopotamia, „země mezi řekami“ nebo „meziříčí“; arabsky بلاد الرافدين bilād al-rāfidayn, syrsky ܒܝܬ ܢܗܪܝܢ beth nahrain, „země řek“) je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, jejíž jádro tvoří povodí středního a dolního toku obou řek. Mezopotámie je součástí tzv. úrodného půlměsíce. V dnešní době její území zhruba odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu.

Mezopotámie byla kolébkou civilizace. První sumerské obyvatelstvo se v Mezopotámii objevilo na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Ve starověku byla rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Horní část Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. V roce 539 př. n. l. do Babylónu vnikli Peršané z dynastie Achaimenovců a v roce 331 př. n. l. pak Alexandr Veliký, po jehož smrti se Babylón stal součástí Seleukovské říše.